Kód Enigmy

Pěkně nasnímané životopisné, válečné drama, čehož si všimnete hned na začátku. Film se příjemně sleduje, čas u něj rychle utíká, neboť tu není nějaký prostor pro nudu. Občasné prostřihy do válečného běsnění potěší, poněvadž dodávají filmu šmrnc, přestože odvádějí pozornost od hlavní dějové linie - prolamování Enigmy. Z herců je nutné pochválit Benedicta Cumberbatche, Keiru Knightley (přestože se mi již nějaký čas nezdá tak půvabná jako kdysi), Matthew Goodea, ale také Rory Kinneara. Potěší pár autentických záběrů, hudba, ale zejména celkově vyznění příběhu, tedy toho, jak se Británie zachovala k člověku (byť homosexuálovi), který se podílel na výhře ve světové válce. (04.02.2015)

Skoro by se slušelo říct že se jeden z řady nudných, za účelem Oscarů, natočených filmů. Při takhle vysokém hodnocení, jsem jisté vysoké očekávání samozřejmě měl, ale že dostanu takhle sterilní podívanou jsem nečekal. Neberu filmu že pracuje s historií a divák se tedy má šanci leccos dozvědět. Herecké výkony můžu objektivně označit za spíše průměrné. Weinsteini po loňském Špinavém triku opět prokázali že nudné filmy umí vyrábět na jedničku. 60% (30.03.2015)

Všechny Cumberpičky musejí nadšením dozajista protékat skrze podlahy, protože Benedikt se za poslední dva roky tak maximálně neukázal v Hobitovi, kde odblábolil tři repliky a poté byl digitálně zprzněn, takže ho tady mají celého a v herecké poloze, která mu sedne jak jehla do žíly. Vždycky jsem si z těchto fanatických mentolek dělal legraci, protože nasírání lidí je takové moje milé koření života. Něco jako parkovat na vozíčkářích. Teda, tím mám na mysli parkování na reserve pro vozíčkáře, ne přímo na kriplech. I přesto však musím uznat, že Benedikta taktéž žeru, tyhle role asociálních psychopatů mu zkrátka sedí nejlépe a ač je film naprosto parádní, tak on jej kvalitativně vyzdvihuje ještě o několik tříd výš. Musím ale bohužel konstatovat, že mě relativně iritovala Keira, poněvadž je hezká zhruba jako moje varlata po čtyřdenní sauně ve slipech dětské velikosti, protože občas si s mladším bratrem vyměňujeme spodní prádlo, nesuďte mě. Jako jasně, ženskou, whiskey, kokainem a Nuttelou se prostě nepohrdá, nicméně o mně je známo, že jsem namyšlený a vybíravý egoista. Jednou jsem odmítl osouložit ženu jen proto, že byla chlap. Ovšem - a nyní použiji ten nejotřepanější slovní obrat ze slovníků všech místních pseudokritiků - herecký koncert Benedikta mě naprosto oslnil a pohltil, nehledě na bezkonkurenční dobovou atmosféru a podmanivý hudební podklad, takže vše odpuštěno. Nikdy bych nevěřil, že ve svém komentáři přispěji nějakým hodnotným informačním kanálem, který nebude obsahovat třicet způsobů, jak si správně vymáčknout jebáka na prdeli tak, abyste si nezasvinili koberec, nicméně časy se mění a lidé dospívají, jen já budu furt stejný čurák, proto doporučuji k filmu i mimo něj zhlédnout také toto video a posléze toto video, které vám doplní a rozšíří informace. Obě jsou opatřena českými titulky. Tak a dost altruismu, nebo se tady rozbrečím, takže závěrem si neodpustím podotknout, abyste šli všichni laskavě do prdele. (09.01.2015)

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tenhle flák má tolik kvality, že ji býval mohl celé ty dvě hodinky rozhazovat po Lucerně a ještě by mu zbylo ke snídani. O Mortenu Tyldumovi jsem toho do předvčerejška věděl ještě méně než o čínském pravopisu, jako on mně bych si přál umět se představovat každé nové dívce. Vyprávět vám o hereckých výkonech je ještě zbytečnější než házet kostky cukru do kakaa, tady si musel přijít na své každý, kdo aspoň občas mrknul na plátno. Co bych ale já osobně chtěl vyzdvihnout nad ostatní, je humor. Namontovat vtip do rekonstrukce boje s nacistickým hnojem, udělat z té doby místy až idylku, ale přesto zachovat děsivou přítomnost zla, to chce podle mě talent, jaký by nenašel ani Rytmus s Dejdarem. (29.01.2015)

Suverénní řemeslná prácička, v níž se slabiny nacházejí jen velmi těžce. Ale to bude nejspíše tím, že na této životopisné úrovni, kde ambice směřují od první klapky ke zlatým soškám, se zkrátka chyby nepřipouštějí. Film je pravda velice chladnou, emocionálně odtažitou výpovědí o významném životním úseku svého neméně chladného geniálního hrdiny, která působí příliš strojeně i díky výkonu mistra Cumberbatcha, jenž prochází celým příběhem s neměnným výrazem "matematického blbouna", ale zároveň se jedná o nesmírně poctivou, sympaticky staromódní žánrovku, která splňuje takřka všechny předepsané filmové vzorce, a to včetně onoho Cumberbatchova projevu, neboť věrohodněji ztvárnit matematického blbouna asi nelze. Pochvalu si ale zaslouží i Alexandre Desplat, lidé od kulis a kostýmů a hlavně samotný pan Turing, o jehož velikosti i zásluhou tohoto snímku nyní nepochybuji. 80% (15.02.2015)