Kód Enigmy

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tenhle flák má tolik kvality, že ji býval mohl celé ty dvě hodinky rozhazovat po Lucerně a ještě by mu zbylo ke snídani. O Mortenu Tyldumovi jsem toho do předvčerejška věděl ještě méně než o čínském pravopisu, jako on mně bych si přál umět se představovat každé nové dívce. Vyprávět vám o hereckých výkonech je ještě zbytečnější než házet kostky cukru do kakaa, tady si musel přijít na své každý, kdo aspoň občas mrknul na plátno. Co bych ale já osobně chtěl vyzdvihnout nad ostatní, je humor. Namontovat vtip do rekonstrukce boje s nacistickým hnojem, udělat z té doby místy až idylku, ale přesto zachovat děsivou přítomnost zla, to chce podle mě talent, jaký by nenašel ani Rytmus s Dejdarem. (29.01.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

Výborný aj keď nie úžasný filmík s kopou veľmi dobrých scén ale (až na jednu výnimku, možno dve výnimky) žiadnou skvelú.Chcelo to miestami viac pritlačiť na pílu. Herci bez výnimky super, hudba IMO dostane oscara, má to švih, ambície aj srdce. Gut 8/10 P.S. vážne niekto dokáže v súčasnosti pustiť do kín tak príšerné triky? (13.02.2015)

Podobně bohužel skončilo mnoho géniů své doby. Nebýt jeho 2. světová válka by byla prokazatelně o několik let delší. Turingův život je fascinující ve všech jeho pasážích a zasloužil by si vlastní vysokorozpočtový seriál, aby co nejvíce tupých buranů pochopilo, jak se mají chovat, když je v jejich blízkosti génius. I když se o jeho osobním životě mnoho neví, zajímaly by mě detaily společného soužití s Joan a také poslední dny před sebevraždou, která je zde odbytá pomocí titulků. Benedict jasně oscarový, konkurence je však obrovská. Keira zase překvapivě roztomilá. (16.01.2015)

Nejsem z největších fandů Benedicta Cumberbatcha, ale tuhle roli zvládl dokonale. Film je zajímavý už námětem a odvahou pustit se znovu do již natočeného příběhu. Docela vynalézavé jsou návraty do minulosti s prostřihy do budoucnosti. Celková atmosféra jakési komorní, ale nesmírně významné části světové války vytváří pocit originálnosti. (15.11.2015)