Balada o smutné trumpetě

Burleskně deformovaný pohled zpět do začátku 70. let, imprese doby jako delirický sen, v němž se iluzorní svět dobové televize (politika, slavný prchající zločinec El Lute a estrádní vystoupení klaunů) proměňuje do burleskní frašky, v níž se dva klauni přetahují o vyzývavou krásku z jejich cirkusu. Podobně jako v předchozím snímku "800 kulek" se režisér obrací do popkulturní a multimediální historie Španělska. Osobitost Iglesiasova přístupu spočívá v tom, že na rozdíl od jiných současných tvůrců minulost nostalgicky neidealizuje, nýbrž ji deformuje do burlesky, v níž se mísí líbeznost nostalgie s karnevalovou pokřiveností. Jeho minulost není hezoučká načinčaná iluze, nýbrž zašlý lunapark s chodícími mrtvolami. "Balada triste de trompeta" v zásadě je tragická romance milostného trojúhelníku zasazená na pozadí 70. let minulého století, ale je přenesená do horečnatě nadsazeného barokně křiklavého světa "světskejch" a "jauneráků". (18.12.2010)

Tak tenhle film je tedy super divný. Bohužel se mi film příliš nezamlouval. Nebyl ani zdaleka tak brutální, jak kde někteří povídají. Hlavní klaunské duo, je totiž páreček klaunů, kteří jsou v jádru vlastně skoro až hodní. Jsou pouze trošku magoři. Vlastně film na mě působil tak, že z celé výpravy, která se na vzniku tohoto filmu podílela nemohl být normální asi nikdo. Je to taková hodně zvláštní jízda napříč Španělskem. Mnou zřejmě nedoceněná. Lepší *. (02.05.2012)

Tak tohle je prosím pořádně zběsilá jízdá, která pozvedá dekadentní image klaunů ještě o několik levelů výše. Za obrátky které klauni v druhé půlce naberou by se nemusel stydět ani Joker. Přesto právě druhá polovina je v ale porovnánim s prvními desítkami minut výrazně slabší. Rozbíhající se milostný trojůhelník klaunů v prostředí cirkusu v době devastovaného Španělska to, je prostě síla. No a když je ústřední trojice ještě taková a režisér nepochybně správný úchyl, zážitek je na světě. Děkuji, Španělsko, pobavilo jsi mě. Jediná šance na spokojenost je pomsta. (02.09.2012)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Circus battue aneb ultra ujeb v plnej paráde. Pobiedza k škodoradostnému chechtaniu, neistým citoslovciam zmeravenia a uznaniu za neidealizované, napadá ma až vražedné vyrovnanie sa s minulosťou. Álex de la Iglesia dáva na frak Frankovmu fašistickému režimu velice brisknou ofenzívou, skrz (SPOILER) klauna osmahnutého žehličkou, vyzývavej dev(k)y a klauna upraveného trumpetou (KONIEC SPOILERU) spúšťa necudnú manéž o platonickej láske, o v génoch zakódovanej pomste. Iracionálne pletky milostného trojuholníka sa spočiatku zdajú príliš modelové, ale akonáhle sa prehodí výhybka na burlesknú koľaj a prebiehajúce udalosti začnú naberať fraškovité vyústenia, tak sa rozpútava to práve, prepnuté skotačenie. Pukajú kosti, tvoria sa jazvy, padajú skupinové výstrely a zblúdilý jeleň má proste smolu. "Balada triste de trompeta" predstavuje veľmi estetickú oslavu vyšinutosti ktorá divákovi nepotrebuje určovať smer či prejavovať priateľské gestá, ide si svoje a nedá sa žánrovo zaškatuľkovať. Jej moc spočíva v divokrásne podlom úsudku o nekonečnej možnosti ohýbania filmového média, ktoré odjakživa bolo a až doteraz stále ostáva nepredvídateľným nástrojom na uspokojovanie rozličných potrieb. Surové a pritom tak estrádne…a ja verím, že najmä okrajové publikum, nesklame. (25.06.2011)

Psycho Circus! Zapomeňte na normy a normálnost, Balada obojí odmítá a nabízí čím dál vzácnější možnost vidět něco, co jste ještě téměř jistě neviděli. Jako kdybychom každou chvíli sledovali jiný film, jako kdyby Iglesia postupně strhával masky nejnemožnějších tvarů. Zkuste odhadnout, jakým směrem se tenhle bezohledný běh napříč žánry a španělskou historií bude ubírat a tvrdě narazíte. Je to film brutální, opulentní, eklektický a hlavně nevyzpytatelný. Jako psychopatický klaun, který se navenek usmívá. Tuším titul, jehož hodnocení bude s každým zhlédnutím stoupat. Zatím 80% (31.03.2011)