Muž odnikud

Korejskej kříženec Leona a Muže v ohni mě teda nijak extra nenadchl. Vůbec nemám potřebu tento akčňáček na něčem shazovat, ale konání všech zúčastněných mi přišlo jako noty na buden, prostě chaos nad chaos, navíc se mi místy zdála Leeova filmařina poněkud amatérskou. Kladem budiž hlavní hrdina, drsňáček s pěkným xichtem, kterej se pozvolna rozjede do otáček, za který by se nemusel stydět ani kapitán Amerika. Jako jo, akční revenge naháněčka je to nadprůměrná, jen nad tím člověk nesmí moc přemýlet, páč by šlapal na prázdno. Ať nežeru, tak tomu těch 70% a čtverku dám, ale na vychválení to teda není ani náhodou. (11.06.2014)

Lidé, co žijí zítřkem, nemají šanci proti člověku, co žije dneškem.. Není pochyb, že na rozdíl od americké, či evropské kinematografie umí Asijci kromě navození specifické noirové atmosféry i „prodej“ motivace hlavního hrdiny prahnoucího po pomstě, či něčí záchraně, nicméně u konce „cry me a river a začas si založíme nehtové studio“ se znova ukázalo, že práce s emocemi je hrozně tenký led, který ne každého udrží. Proti akčnímu aspektu Ajeossi však nemám sebemenších námitek. Kdo by řekl, že ten mladík, co má 30 kilo i s klíči od zastavárny, dokáže tak lehce způsobovat protivníkům fraktury, průstřely a více bodných ran, než měl Ježíš na dřevěném římském odpočívadle? Jestli však mám na parapetu volit mezi fíkusem a kaktusem, volím fíkus.. (15.05.2014)

Ukázka síly žánru. Tentokrát se nekonají žádné od korejských tvůrců předpokládané kejkle s žánry jejich míšením, ohýbáním či podvracením (nic proti tomu). "The Man from Nowhere" k thrilleru a mnohokráte realizovanému půdorysu spojení muže zkušeného v zabíjení a mlého dítěte přistupuje na bázi zdánlivě prosté intenzifikace. Vklad tvůrců tak principielně řečeno spočívá pouze v inscenaci. Ale právě díky tomu, že je zpracování ve všech ohledech přesné, se ukazuje, jak je žánr sám o sobě nosný a funkční. Atmosféra umocněná fyzické reakce vzbuzujícím prostředím obchodu s orgány dodává veškerému počínání hrdiny naléhavost a pečlivé dávkování, potažmo oddalování informací divákovi skloubené s vyvrcholením dramatických scén skvěle profiluje postavy a jejich motivace i stupňuje emocionální dopad částí vyprávění. Post-bourneovská škola dynamicky realistické akce utváří maximálně napínavé akční sekvence situované vždy do malého omezeného prostoru. (05.06.2011)

Příběh sám o sobě je vlastně docela pitomý, ale jihokorejské filmy mají tu výhodu, že vzhledem k k jiné mentalitě lidí i filmových tvůrců, působí na nás trochu exoticky, originálně a tím pádem jsem si Ajeossi užil více než kdyby to bylo podle hollywoodské šablony. Ano, vím, že to trochu krátkozraké a kdybych měl nasledováno více podobných asijských filmů, šel bych s hodnocením asi dolů... ale nemám, takže 4*. (15.09.2011)

Přijde vám to jako po dlouhé době tak trochu jiný film, ale záleží, jak moc si stojíte se znalostí jihokorejské filmové produkce. Pro naprostého analfabeta této problematiky to byl skvělý filmový zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Rozhodně hodno doporučení. Celý film i tolik proklamovaná poslední půlhodina. (05.10.2011)