Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Vše dobré v tomhle slzopudném dojáku je dáno kvalitou knihy. Smutné je, že Daldry vyzmizíkoval geniální variace vyprávěcích postupů použitých v románu Foerem a nenahradil je ničím jiným. Vzniklo tak šablonovité, plytce hollywoodské melodrama s nesympatickým (čti otravným) hlavním hrdinou. Líbivou kamerou se taková díra zalátat nedá. Jediným výraznějším plusem jsou herci ve vedlejších rolích. Zejména Max von Sydow, který nepotřebuje ani mluvit, aby podal skvělý výkon. (16.09.2012)

Nenápadná Daldryho cesta sebepoznání, která u publika doplácí na průhlednost tématu. U mě ale drama s nezapamatovatelným názvem neboduje o nic méně než režisérovy předchozí trháky. Možná za to mohou výtečně obsazené (a sympaticky upozaděné) vedlejší role a možná za to může fakt, že k ocenění filmu nepotřebuji balet, nacismus ani Virginii Woolf. Stačí mi úchvatný Thomas Horn, který v dramatičtějších okamžicích dohrává i Sandru Bullock a Max von Sydow, který i bez jediného slova dokáže pohledem rozehrát nejednu důkladnou emoci. Možná chtěly výstupy s některými Blackovými ještě trochu pospojovat a dopointovat, ale i tak je pochodování New Yorkem s tamburínou a batohem velmi nečekaným překvapením. (18.02.2012)

Že je to citově vyděračské? No a co! I takové filmy jsou třeba, zvlášť když jsou nádherně natočené a výborně zahrané. A to, že jsem vlastně mladému Oskarovi za celé dvě hodiny nepřišla zcela na chuť je také plus. Jediná znepokojující věc je překrásná hudba Alexandra Desplata, která zase z nějakého nevysvětlitelného důvodu unikla pozornosti akademie. (09.02.2012)

Nový epochální výlet pana Daldryho, který zastínil lehce prchavé intermezzo v podobě Předčítače. Byť i Extremely Loud and Incredibly Close je jedno z těch eskapistických cvičení - emocionálně unikavých a lehce sentimentálních (avšak tentokrát se nedrnká, nýbrž hraje na ukulele). Leitmotiv snímku je podobný jako v případě Huga a jeho velkého objevu - malý kluk se vydává po stopách, které měl zanechat jeho otec, v domnění, že najde kýžené odpovědi na své otázky, případně útěchu a nový smysl života. Zatímco se Hugo nakonec noří do kolorované historie kinematografie a vzdává jí poctu, Daldry přichází s poctou dětským hrám, na které jsme už coby dospěláci pomalu, ale jistě pozapomněli, a vydává se cestou mezilidských vztahů. Ano je to kýčovité až na půdu, místy i otravné, ale pocit milého a hravého dramatu po skončení stále přetrvává. (12.02.2012)

Hodně citlivý příběh malého chlapce, který ztratil svého milovaného otce při známém teroristickém útoku na Dvojčata. Herecké výkony, především mladého chlapce a jeho dědečka, jsou velmi empatické. Hudební stránka byla excelentní! Bohužel pověstného vrcholu se podle mě film nedotknul, možná mohla režie víc zatlačit na city diváka. (12.05.2012)