Staré pověsti české

Vizuálně velice podmanivý, dynamický a nadčasový film, dokonalá práce s loutkami. Docela mrzí, že jednotlivé pověsti jsou tak krátké, určitě by jim nevadilo prodloužení a kdyby místo jednoho celovečeráku vznikla rovnou série třeba středometrážních filmů, kde by byly pověsti více dějově propracové. Pro cizince, který nemá ponětí o tom, kdo je Jirásek, to musí být trochu chaos. (07.07.2012)

Z brilantních animací Jiřího Trnky se těžko vybírá film, který člověka nejvíc dostal. Pro mě jsou to asi pověsti, protože film, kterého se naše milá republika s takovou lehkostí vzdala a který v televizi asi naše děti těžko uvidí jsem mohla vidět coby dítě mnohokrát. A na Neklanovu šílenou scénu ani na Čestmírovu hrdinskou pózu nikdy nezapomenu. Jiří Trnka je poklad, který jsme zakopali a vykašlali se na něj. A to je fakt, ze kterého hodně mrazí... 10/10 (10.04.2008)

Článek mytického řetězu, který má počátek někde na úsvitu národního obrození, přes Palackého, který budování mýtu dovršil, a přes Jiráska, který národní mýtus široce popularizoval a dosáhl toho, že identita národa byla založena na společně sdíleném příběhu. Bohužel se zdá, že tento Trnkův článek řetězu je posledním, že dnes už žádný společný příběh neexistuje či nefunguje, že mnozí už ho ani neznají. Film jsem viděl po dlouhých letech. Z dětství mi utkvěla vzpomínka na temný příběh s podivnou hudbou, hlavně pak vzpomínka na lidského běsa, kterého vodil lučanský kníže. Ale úplně se mi z hlavy vykouřilo, že ten film má i poetické a lyrické pasáže, s okuzlujícími lesními až pohádkově působícími scénami. Po letech mi ten film připadá úchvatný s těmi expresivními záběry a sborovým zpěvem, vše ještě neseno pozdně obrozeneckým patosem.. Ovšemže zlatým hřebem je ta válka s Lučany. Od Neklanova dialogu s vnitřním hlasem, přes choreografii boje Čestmíra a Vlastislava (s tím působivým symbolem raněného sokola), po hromadné bojové scény - velice akční, působivé i po šedesáti letech. Ale uvědomuji si, že toto dílo asi přestává být dnes srozumitelné. (01.09.2013)

Jiří Trnka byl filmařská osobnost světového významu, důkazem budiž i spousta mezinárodních a festivalových ocenění tohoto filmu. Je tu zjevná inspirace dílem Josefa Mánese a Mikoláše Alše, ale přitom zůstal Trnka svůj, plný obrazové fantazie. Tím, že celé to vyprávění pojal velmi poeticky, je možná trošku zkratkovité, ale to mi na zážitku neubralo. Přitom je film oproštěn od přílišného patosu, přestože doba a pojaté téma k tomu svádělo. Obraz je, jak je u Trnky zvykem, velmi dynamický – kamera často mění úhly pohledu, krouží, pluje libovolnými stranami, zoomuje a Trnka se nevyhýbá ani masovým scénám, což muselo být realizačně velmi náročné. Co do imaginace byl Trnka srovnatelný snad jen s Karlem Zemanem, či Břetislavem Pojarem a v této souvislosti mě napadá – kdypak se u nás dočkáme DVD edic jeho díla? Stejně jako donedávna u Zemana, i tady mají naši distributoři velký dluh, či spíše nezájem. Ale co se divím, v zemi, kdy během pár týdnů přijde 600 tisíc lidí na Babovřesky, pravdaže… (07.04.2013)

Film, který bere dech nejen svým technicckým zpracováním, ale rovněž ryzými emocemi a neopakovatelným pojetím dávných dějin, které se pozvedají nad pouhou adaptaci. Nejlepší částí byla bezesporu Dívčí válka, při níž divák v několika chvílích napětím ani nedýchá a samozřejmě monumentální bitva v závěru doprovázena citlivou hudbou v jednu obzvláště vypjatou chvíli vrhá slzy do očí. Který jiný tvůrce je schopen dílo, kde některé loutky dokáží říci daleko více než lidští herci. Nezapomenutelný zážitek! (23.10.2008)