Reklama

Reklama

„Přestaň snít!“, nabádá matka pětadvacetiletou dceru Umay (Sibel Kekilli), když ji vidí stát i s malým synkem Cemem přede dveřmi rodičovského bytu v Berlíně. Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde - u matky, otce, dvou bratrů a sestřičky. Záhy však pozná, že její rodina prostě nedokáže hodit přes palubu tradiční konvence.
Film se zabývá choulostivým tématem – jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodů cti, respektive její ztráty z pohledu mužů – mužů, kteří se dosud často nenaučili řešit problémy verbálně. Cizinka ve své upřímné výpovědi přináší strhující, velmi silný filmový zážitek. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (79)

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Trampoty turecké menšiny v Němcích jsou mi tak trochu cizí, takže žádná extra prožívačka se nekoná, jen jsem se poněkolikáté ujistila, že se chlapům z muslimských komunit nechce přestat ovládat své ženy, proto tolik lpí na starých pořádcích a jejich macho přežitky semelou i nejmladší generaci, která v nich vyrůstá... Vše závisí na mínění komunity, které se zdá být zásadní hodnotou, rodina je pokryteckou institucí, u níž můžete nalézt oporu jen, pokud hrajete podle nastavených pravidel a já nenazývám rodičovskou láskou jinou, než tu bezvýhradnou, jinak - otec, který prokleje svou dceru jen pro to, že nechce být nešťastná, by se nadále neměl nazývat otcem, tím spíš, pokud našel pro rodinu nový domov v tolerantní společnosti, jestli chce přijmout za svou pouze její životní úroveň, pak měl zůstat sedět v Turecku u kebabu a dál metat kameny po nevěrnicích... a vůbec, co ten starý kozel Mehmet ještě trčel u rodičů, toho bych vypráskala z domu jako prvního, temperamentu měl dost na to, aby si byl schopen vydělat na nájem - asi ho nemohli v komunitě udat, taky šťastná, která ho dostane... Každopádně muslimské ženy čeká ještě dlouhá cesta za hledáním hrdosti, vlastní vůle a vyhlídek na štěstí, ale nemůžu soudit, snad jedině film a ten je za dvě. Beru zpět a v rámci osvěty zvedám na tři, i proto je psaní komentářů veskrze prospěšnou aktivitou, lze při ní změnit náhled na věc. ()

Sofia 

všechny recenze uživatele

Tak z toho mi bylo hodně smutno. Celý film je jedna velká tragédie, všechny kopance a facky vedou k neodvratitelnému konci. A to všechno kvůli pochybné cti a tradicím, které by v dnešní moderní Evropě místo mít opravdu neměly. Sibel Kekilli přesvědčila svým úžasně civilním a přirozeným výkonem, líbila se mi tu ještě víc než v Proti zdi. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Peklo na Zemi nastane, keď vypuknú spory v rodine. Tentoraz tureckej. Sila tradície je veľká a z pohľadu dnes propagovanej voľnosti vzťahov v euroatlantickom kultúrnom okruhu vyznieva to, čo sa deje v islamských rodinách ako násilné a nespravodlivé vyobcovanie "nehodnej" ženy z rodiny. Psychoteror non plus ultra. Ťažko hodnotiť, pretože vnucovanie určitého spôsobu života kultúrne odlišnej komunite v histórii spôsobilo a spôsobuje spústu tragédií. Film pôsobí presne takto - určený USA/EÚ publiku vzbudí len hnevlivé reakcie voči fanatickým zadubencom ctiacim tradície. Len pre zaujímavosť: ak porovnám štatistiku vzťahových útokov na Slovensku s tou, ktorá je uvedená v tunajšom obsahu filmu zisťujem, že veľkých rozdielov niet. Počet útokov na partnerku (zväčša zo žiarlivosti) sa veľmi nelíši od útokov na partnerku z dôvodov straty úcty rodiny. Rozdiel je, že kým tunajšie ataky sú zväčša situačné (alkohol, hádka, príp. oboje), tie turecké podmieňuje nepriepustná tradícia, neodpúšťajúca ženám, ktoré sa rozhodli žiť po svojom. Nenávisť prenesená na potomkov bola pre mňa novinkou a skôr ju považujem za scénaristickú barličku napomáhajúcu drásavému záverečnému vyzneniu, usvedčujúcemu turecké rodinné tradície z beznádejného tmárstva a spiatočníctva. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Německá kinematografie opět překvapila velmi smutným dramatem o nesmyslnosti muslimských tradic, které si tady asi dokážeme jen velmi těžko představit. I když zpracování tohoto námětu je docela zajímavé, protože je zcela nestranné, ale přitom nutí přemýšlet samotného diváka. Mně bylo strašně líto Umay, která se tak zoufale snažila žít svobodným způsobem života, protože tíživá rodinná situace jí k tomu donutila a přitom si udržet i dobré vztahy se svými rodiči a sourozenci. Ale její rodina se na její svobodu dívá zcela jinýma očima, plných nesmyslných předsudků a tak jsou veškeré zoufalé snahy Umay s jejím synkem ke smíření k ničemu. Co na mě asi zapůsobilo nejvíc, byla naprostá uvěřitelnost nejen celého dramatu, ale hlavně i vynikajícího výkonu hlavní představitelky Sibel Kekilli. Postupná gradace a celá finální část byla silně emotivní, navíc podpořená nádherným hudebním doprovodem. Vzhledem k tomu, že to byl režijní debut režisérky Feo Aladag, tak má můj velký obdiv a já to mohu jen doporučit. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Typický angažovaný festivalový film: precizní zpracování, účinné hraní na city a gradování konfliktů pro vyhrocenost. Jen je pozoruhodné, že snímek v zásadě představuje vypjatou a festivalovou kopii příběhu dánského filmu Bojovnice (Fighter), od něhož se liší pouze absencí žánrového podkladu a naopak manipulační vyhroceností. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (1)

  • Režisérku Feo Aladag inspirovalo k napsání scénáře její působení v kampani Amnesty International, kde se zaměřovala na nasílí páchané na ženách. (Rugero)

Související novinky

Das FilmFest 2010

Das FilmFest 2010

02.10.2010

Dvě města, tři kina, čtyři tematické sekce, deset večerů, na tři desítky hraných a dokumentárních snímků – již za pár dní se popáté vrátí divácky oblíbená filmová přehlídka přinášející výběr toho… (více)

Reklama

Reklama