Laputa: Nebeský zámek

Mijazaki tvorí filmami svet strateného detstva, plného nespútaného dobrodružného spoznávania sveta. Nenápadne doň vkladá úctu k prírode a všetkému živému a premenlivé charaktery postáv s ťažšie definovaným vyjadrením toho, či sú dobré alebo zlé. Evidentný je obdiv k Verneovkám, Zemanovkám a obdobiu niekedy koncom 19. storočia, kedy sa prírodné zdroje zdali byť nekonečné, príroda neznečistená a verilo sa, že technický pokrok dokáže zlepšiť ľudstvo ako také. Viditeľná je tiež režisérova nenávisť k armáde a tajným. To všetko má v sebe Laputa, maľovaná fantazijná krása o krajine kde príroda víťazí, pričom stroje jej pomáhajú. Ak k tomu pridám sympatickú partiu pirátov pod vedením ženy (tiež častý motív Mijazakiho filmov), ktorí dokážu vytvárať životnejší svet než zorganizované šíky uniformovaných navôkol, okuliarnatých mocibažných tajných či prácou zodretých otrokov v každodennej drine - vychádza mi z toho i skvelá slobodomyseľne anarchistická rozprávka. (02.01.2013)

Jeden z nejakčnějších Miyazakiho počinů, kdy přestřelky, honičky na zemi i v oblacích zastupují značnou část celého filmu. Velká porce akce rozhodně není na škodu, navíc když se na scéně objevují krásně zpracované „tech-fantasy“ letadla, doprovázené pronikavým hučením motorů. Výprava za tajemným ostrovem Laputa, jenž se vznáší kdesi v oblacích je příjemnou jízdou, přičemž je doplněna vtipnými momenty, o které se stará hlavně „Máma“ gangu pirátů. Kouzlo fantazie zde lehce schází a nepřichází ani na technologicky vyspělém ostrově, kde se odehraje hlavní vyvrcholení, jenž připomíná klimax z několika amerických akčních filmů. Nejedná se tedy o další fantasy podívanou s ekologickým přesahem, nýbrž o technologickou sci-fi jízdu za mysteriózním ostrovem, což představuje Miyazakiho tak ze 2/3. Ovšem i přes to se jedná o výjimečný snímek, který by měl každý fanoušek japonského velmistra animace vidět. [80%] | Kino (30.01.2017)

Krásny epický animák od Miyazakiho. Okrem tradične výbornej hudby, animácie a nejednoznačných postáv ma uchvacuje prepracovanosť Miyazakiho príbehov a ich rozprávanie. Neviem ako to robí, ale po dopozeraní filmu musím uznať, že som sa ani na sekundu nenudil, pričom som mal pocit, akoby som v jeho svete strávil nie dve hodiny, ale aspoň týždeň. A nechce sa mi ísť preč. (15.10.2010)

Hayao se zase jednou vytáhl. Stejně jako po epické Mononoke přišla spíše komornější Cesta do fantazie, tak i po Naushice přišla Laputa. I když pozadí příběhu by se za epické označit klidně dalo, nejdůležitějším prvkem Laputy je stejně příběh čisté lásky dvou malých sirotků (mezi nimiž to v některých scénách opravdu hodně jiskří). Jak už je pro něj ale typické, nezůstává Miyazaki pouze u hlavních hrdinů a naplňuje děj až po okraj nejrůznějšími pitoreskními vedlejšími postavami, které vás nejenom pobaví svým vzhledem a netypickým životním stylem, ale vzbudí ve vás i emoce a později sehrají důležitou roli v celém příběhu. K nejvýraznějším z nich patří v Laputě dozajista rodinka vzdušných pirátů, kterou si v průběhu děje jednoduše nemůžete nezamilovat. Laputa má prostě všechno, co byste od Miyazakiho filmu čekali - překrásný příběh, sympatické hlavní hrdiny, výborně vyprofilované záporáky, ekologický podtext i to úžasné kouzlo života, které tento mistr anime dokáže do své práce vdechnout. (08.04.2007)

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)