Laputa: Nebeský zámek

Klasicky Miyazaki, mozna ze az moc klasicky. Vse se zde odehrava podle jeho trademarku a na rozdil od vetsiny jeho ostatnich filmu nema to neco co by to dohrablo na 5*. Ultra sympaticke hlavni detske charaktery, ktere jsou pronasledovany plejadou "zlounu" + mystika okolo levitacniho kamene a letajiciho ostrova Laputa (cely ten ostrov vcetne prirodnich robotu byl uzasny). Jako vzdy diky Miyazakiho dvornimu skladateli Joe Hisaishi fantasticka hudba. Uz sice ne tak elektronicky dokonala jako v predchozi Naushika, zacina se to blizit klasicke symfonicke pizlacce, ale kdyz je zapotrebi tak to i zde doplni magicke zvuky analogovych syntezatoru, ktere to cele hned dostavaji do nove dimenze. 8/10 (22.01.2010)

Na Laputě je trochu vidět, že příběh se kroutí všemi směry jenom aby bylo dosaženo těch důležitých vizuálních motivů, přičemž postavy jsou zde obecně trochu papírové. V druhém plánu ovšem vykresluje zajímavý svět jakési nedávnou válkou zplundrované země, která se nebyla schopna ještě společensky zotavit. V pohledech na býlím porostlou krajinu vidíme zarostlé obří krátery po artilérních útocích, země je provrtaná chodbami opuštěných, vytěžených dolů a charakter měst, staveb a infrastruktury napovídá k tomu, že v jeden okamžik docházelo v daném území k monstrózní, skokové industrializaci, jejíž produkty byly zjevně odvedeny někam jinam. Správní složky země jasně napovídají, že zde stále vládne armáda a nikdo se nestará o opuštěné komunity dělníků ponechaných k živoření v opuštěných průmyslových centrech. Mijazaki by v tomhle vykreslení dle svých slov inspirován svojí návštěvou Walesu během hornických stávek, kdy sledoval zchudlé komunity tvrdých mužů a žen bez naděje se bouřící proti arogantní, anonymní státní mašinérii, která jim sebrala všechno, čemu kdy rozuměli. Trochu hořké pak je, že jim ve svém díle může pak nabídnout akorát naději ve formě vzdušného zámku, díky jehož přítomnosti se vládnoucí garnitura zlikviduje ve své přezíravosti a hamounství sama. (11.04.2024)

Další z mistrovských Miyazakiho počinů, v němž dosáhl zadostiučinění své fanscinaci létáním. Příběh o hledání létajícího zámku, tajemné dívce, přátelství a touze po moci a bohatství vypráví s takovou bravurou, že je vyloučena jakákoli spekulace o nějakém slabším místě. Projekce Miyazakiho filmů by měla být povinná pro všechny filmaře, aby věděli, že lze natočit filmy, ve kterých nebude žádná scéna zbytečná nebo samoúčelná, a že lze docílit toho, aby i efektní scény posouvaly příběh někam dál a odhalovaly divákovi nové skutečnosti. (16.08.2003)

Scénář: Hayao Miyazaki .. Jeden z prvních filmů Miyazakiho, kdy jeho fantazie jede na plné obrátky a tvůrčí trademarky jsou zcela patrné. Příběh je zasazený dle odkoukaných reálií někdy na počátek dvacátého století, kdy je značně okořeněn přidáním technicky vyzrálých sci-fi artefaktů - už konečně vím, kde se Kerry Conran nejspíš také inspiroval pro svůj vizionářský snímek Sky Captain and the World of Tomorrow. Všechny tyto vizuální zvláštnosti jsou něco pro mě a když se spící robot probudí a začne ničit vojenskou pevnost, jen jsem nadšeně zíral. Snímek nabízí opravdu hodně, zdůrazní se hlavně pošetilost lidí, žít jinde než na pevné Zemi. Škoda, že několik linek vyzní do prázdna svoji jednoduchostí. 85%. (05.10.2007)

Dílčí prvky jsou skvělé - hudba, prostředí. Nápad mi přišel naťuklý, nikoliv ovšem špatný. Prostě pohádka od Miyazakiho. Dohromady mi to ovšem skřípalo. Nesedlo mi to. Ovšem konec a po něm hned titulky mi v duši rozprostřely krásný mír - zřejmě za to může především hudební složka. Lepší 3*. Ale určitě doporučím každému, kdo má rád Miyazakiho nebo kreslené miloučké pohádky nebo nejlépe obojí dohromady. Edit.: 26. 1. 2017 - viděno v kině po pěti a půl letech... očividně mě to bavilo víc než prve, a proto zvyšuji hodnocení. Byla to legrace, hodně to připomínalo svou lehkostí a běháním Lupina. Možná bych tomu dala o 10-20 minut míň. Ale je v tom hodně ukryto. Alespoň tentokrát jsem v tom hodně viděla. (12.06.2011)