Bludičky

Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé. (06.12.2010)

Na tohle me privedla chut videt Filipa Cila i v jine roli nez na tanecnim parketu a vyplatilo se. Filip je uzasny a celkove je to moc pekny pocin. Na matku alkoholicku, jejiho slizkeho amanta a sestru slapku se moc lehce nekoukalo, ale jinak je to film plny lasky a nadeje. Necekala bych, ze se v detskem domove k sobe muzou chovat tak hezky a mit tak silne vztahy. Ovsem neprijde mi moc realne, ze by mimo detsky domov narazili na tolik hodnych lidi (Simona Stasova je ucineny andel, Jan Zadrazil ma byt princ z pohadky, Stanislav Zindulka zas stedry dedecek apod.), ale aspon to neni tak depresivni, jak jsem cekala. Jana Pidrmanova rovnez prekvapila a jsem zvedava, jak si spolu s Filipem zahraji ve filmu Posledni z Aporveru :). (14.03.2012)

Dokáže dětský domov připravit na život? 1) Výborně napsaný scénář Ivo Pelanta o tom, jak je těžké překročit vlastní stín, zobrazuje hrdiny sympatické ve svém úporném často neúspěšném hledání. Jsou jako lidé bez imunity (bez domova), kteří pak umírají (nezvládají) na obyčejné nachlazení (běžné sociální interakce). 2) Velmi televizní film zdobí přesvědčivé herecké výkony (zejména Filipa Cíla a Terezy Nvotové) i pro někoho možná trochu vlezlá hudba Jiřího Chlumeckého. 3) Takhle nějak si představuji tvorbu veřejnoprávní televize. (12.12.2010)

Paní Pavlásková prostě točí divné filmy. Její hrdinové jsou takoví zvláštní lidi, kterejm jejich osobnosti moc nevěřím, celé story je dosti postavené na hlavu a smyslu to většinou moc nemívá. Její příběhy zavánějí telenovelou a plochostí, přesto se v nich objevují natolik silná místa, že film směřující do zatracení najednou jede jako na drátkách, aby za chvíli zase spadl do průměru. Bludičky úplně odpovídají výše uvedenému. Chvílemi úplně stupidní, pak silný moment perfektně zmáknutý. Hodnocení tedy hop nebo trop- já ze slabosti pro režisérku říkám "hop" ...75%. (30.05.2013)

Dneska je in říkat, že žijeme v sociálních bublinách a víme prd o tom, co žijou lidi kolem. Bludičky jsou tím pádem pro mě docela uvěřitelnou sondou do společenství těch, co vylezou z děcáku a nevědí úplně přesně, co se životem. Jako celek to působí depresivně a bezútěšně, přesto ze tří sourozenců minimálně dva vyznívají velmi kladně a pozitivně (Filip Cíl, Jana Pidrmanová). Jako osvěžující prvek do děje mě bavila i Pavla Beretová. Malinko přehnaná se mi zdála všeobjímající a charitativní Simona Stašová, i když věřím, že i tyhle lidi existujou. Stejně tak věřím postavě matky i s tím jejím umaštěným amantem. V její jediné větě: "Pojď, zajdeme k nám... k nám, na roh do hospody" je ve zkratce příčina toho všeho. (03.03.2019)