Bludičky

Po prvním dílu jsem chtěla tenhle film rozcupovat na milion kousků. Ta spousta nepřesností a nelogičností mě otravovala. Všemu Irena Pavlásková nasadila korunu, když vydávala kladenské nádraží za Hostivice. Toho si musel všimnout snad každý. Při druhém dílu jsem ji dala znovu šanci a svůj názor jsem otočila téměř o třistašedesát stupňů. Odprostila jsem se od všeho a sledovala pouze příběh tří sourozenců, kteří se snaží najít své místo v životě a narážají na spoustu překážek, se kterými se my "normální" (blbý výraz, já vím, jiný mě nenapadl) vyrovnáváme denně a řešíme je v podstatě levou zadní. Ale oni si po celý život ponesou jisté stigma. Irena Pavlásková ve svém nejnověším počinu poukazuje na obrovskou propast mezi světem dětských domovů a obyčejnou každodenní realitou "normálních lidí". (06.12.2010)

6/10 Prvni dil byl docela otres plny klasickych klise a ja se bal, ze to vsechno zkonci neslavne. Druhy je tak o 100% lepsi, takze jsem zvedav na konec. Co me ale vazne $ere je jak se cesti herci snazi mluvit slovensky a slovensti cesky - to teda taha za usi jak swina. Kdyz pomineme Cile a Freje, tak zbytek muzskych predstavitelu je hroznych, nastesti Stasova je vyborna a ta matka tri odlozenych deti taky (07.12.2010)

Neotřepaný námět je zajímavě zpracovaný. I když se zaměřuje hlavně na sledování linie sourozeneckého příběhu, nabízí prostor k zamyšlení. Autorům se podařilo dát dohromady na televizní poměry věrohodnou výpravu. Dramatičnost příběhu umocňuje hudba. I když některé scény byly nadbytečné nebo působily nereálně, tak především díky herectví ústřední trojice, která představuje sourozenecké trio, na mě příběh působil autenticky. Scéna, kdy Eva (Tereza Nvotová) hledá pomoc v kostele a rozhoduje se, jestli má utéct sama před sebou, patří k nejsilnějším. Líbil se mi i závěr, který sice vyznívá symbolicky, apelativně, ale zároveň má v příběhu své místo. Hudba a text: Jiří Chlumecký. Zpěv: Jan Kalousek a Kateřina Podholová. (28.11.2010)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza... (05.12.2010)