Režie:
Vladimír KavčiakScénář:
Ludvík KunderaKamera:
Eduard LandischHudba:
Jaromír VogelHrají:
Ivan Luťanský, Svatopluk Beneš, Zuzana Fišárková, Zlata Adamovská, Nina Jiránková, Zdeněk Martínek, Viktor Preiss, Pavel Soukup, Ladislav Potměšil, Rudolf Jelínek, Zora Jandová, Jan Kanyza (více)Obsahy(1)
Ivan Luťanský v titulní roli příběhu o mladickém tvůrčím rozletu českého básníka a prozaika, představitele českého romantismu a zakladatele moderní české poezie... Poetická televizní hra má zvláštní strukturu vycházející z rekonstrukce osudových faktů mnohdy si odporujících, ale i situací vyfabulovaných. Staví před diváky obrazy z krátkého života českého romantického básníka a bouřliváka, jeho cesty a životní lásky, vznikající tvorbu. Vedle životopisných údajů, o nichž z historie víme, zazní i autorovy verše, a děj je doplněn upřesňujícím komentářem. Mácha při cestě do Doks zachytí v místní hospodě vyprávění o nešťastné lásce, smrti, popravě. Pověst vypráví, jak údajně krutý otec svedl synovu dívku, následovala synova pomsta a otcovražda byla potrestána na popravišti. Vzniká inspirace pro nejdůležitější dílo českého romantismu – Máj. Máchův divadelní svět byl spojený s J. K. Tylem, zachycena je roztržka mezi nimi, a především seznámení s milenkou Lori… (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Místy nesnesitelně teatrální pokus o portrét „rozervaného“ Karla Hynka Máchy dobíjí nešťastné obsazení titulní postavy Ivanem Luťanským, nešlo-li ovšem tvůrcům o básníkovo rozervání… ()
Mácha podle této inscenace byl mrtvý ještě dříve, než se narodil. ()
Vaň, leť. Neutichni. Rozmáchni se po všech krajích. Neutni z paměti nálady intimní. ()
Nedokoukano. Unavna, zdanlive nekonecna a prehravana divadelni podivana, kde Macha plati za pitomce a zensky za hlupacky. Navic je to cele takove zmatene... Dalsim neduhem je Lutansky, ktery me nikdy nepresvedcil o tom, ze je dobry herec. Plusem jsou snad jen krasavice Adamovska a Malkova. ()
Velmi zajímavé Kunderovo pojetí, které režisér rozvinul, bylo zcivilnění projevu a vztahů (i když dobový jazyk často ponechán) a také hravost a provokativnost postavy přibližující Máchu současné mládeži. Bohužel však snaha zachytit z jeho života co nejvíc, vedla k rozvolnění až rozbřednutí děje. Pro české poměry je příznačný konec, v němž se divák dozví, že na Máchově pohřbu byl jen jeho bratr a při exhumaci jen neznámá žena. Zato v Praze při slavnostním pohřbu rakev nesli básníci a spisovatelé, doprovázely je davy,,, Každopádně jde o záslužnou inscenaci (max.70%) ()
Inscenace se nese jednak v duchu Máchových děl, tedy místy ponuro a temno, pak zas kopíruje Hynkův charakter, agresivitu a sobectví, frajeřinu, lehkovážnost....Básníkova porucha osobnosti logicky vyústí v dramatický a tragický závěr. Luťanský samozřejmě dobrej, nicméně v některých scénách až jako by přehrával, taková Haničincovina dalo by se říct. ()
Reklama