Bůh masakru

Zaujaly mě dva zdejší názory. První říká, že nebýt skvělé režie a ještě lepších hereckých výkonů, dopadlo by to děsně. Takže co jako? Budeme teď českému nároďáku vyčítat, že měl v Naganu Haška, a proto jsme vyhráli olympiádu? A druhý názor říká něco o tom, že ´divadelní předlohu jsem sice neviděl, ale přišlo mi, že se jí film moc nedrží.´ I malému dítěti dojde nepatrný rozkol v autorově myšlence. Víte, já všechny zdejší výtky přetavím do pozitivních barev, podívejte; pod vedením nápadité režie a za asistence skvělých herců vzniklo dílo sympatické svou akorátní metráží, které přiblížilo divadelní tvorbu i ryze filmovým divákům. (31.01.2012)

Nevšimol som si v úvodných titulkoch, či film je točený podľa nejakej divadelnej hry, ale toto je pre divadlo ako stvorené. Čisto konverzačný film Polanski dokázal bravúrne stupňovať, preto film prakticky nemá hluché miesto. Možno to bude aj krátkou minutážou, ktorú som nečakal a zaskočila ma. Výkony všetkých hviezd sú výborné a každý dostal zhruba rovnaký priestor. 18-ročná whisky dokáže poriadne rozdúchať uhlíky a ostrá výmena názorov môže začať...80%. (22.12.2012)

Celkom zábavná konverzačka, ktorá potvrdzuje, že chytanie za slovíčka obvykle prináša viac problémov ako úžitku. Skvelé herecké obsadenie, z ktorého nad všetkých vyniká Waltz, to sa však dalo čakať :). Štyria herci tak v jednom byte vyvolali Boha masakru a roztočili z inak pokojnej inteligentnej konverzácie kolotoč hádok a absurdít. :) Zdalo sa mi to však predčasne ukončené, neurčité, chcelo to väčšiu trpezlivosť a ešte nejaký záverečný nápad. Inak spokojnosť. 70/100 (19.07.2014)

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... (27.07.2012)

V životě na sebe bereme nejrůznější masky a všemožně krotíme své emoce a pudy, abychom zabránili konfrontaci se svým okolím a neohrozili své zájmy a společenské postavení. Jen ve výjimečných případech masky snímáme a odhalujeme své nitro. V Bohu masakru se tak stalo hned čtyřem aktérům schůzky, která měla sloužit k usmíření přítomných. Jenže ješitnost, vztek a alkohol vedly k odhození civilizační slupky a obnažily to, co obvykle před svým okolím skrýváme. Bůh masakru je černá komedie o tom, co se lidem stává, když se nekontrolují a jsou nebezpečně upřímní. Slušela by jí asi víc divadelní prkna, kam konec konců taky patří, ale když se Romanu Polanskimu podařilo shromáždit čtyři špičkové herce na malém prostoru, tak ten divadelní půdorys vlastně ani nevadí. Bavil jsem se skvěle, když o tom tak přemýšlím, tak je vlastně škoda dát původně zamýšlené 4* a přihazuji nakonec i tu pátou. Hlavně s ohledem na obě dámy, které si své hysterky a pozérky náležitě vychutnaly. Celkový dojem: 90 %. (31.10.2016)