Nic nás nerozdělí

Koncom roku 2004 sa prehnalo Indickým oceánom smrtiace tsunami. Plnou silou zasiahlo aj pobrežie Thajska. Zohynuli tisíce ľudí. Bola to obrovská tragédia. Na základe tejto prírodnej katastrofy natočil v roku 2012 španielsky režisér J.A.Bayona film "Nič nás nerozdelí". Jeho pojatie týchto udalostí a stvárnenie samotného tsunami sa mi zdalo veľmi mdlé. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nefunguje to ani ako dráma a ani ako katastrofický film. Nejdem sa už o tom viacej rozpisovať, radšej si zanôtim starý dobrý tsunami song od bratislavskej Karpiny: Krátko po sviatkoch priniesli médiá správu o veľkom nešťastí. Zemetrasenie vážne postihlo jednu z rekreačných oblastí. Škody údajne budú rozsiahle a bude aj množstvo obetí. Na miesto nešťastia už o niekoľko dní materiálna pomoc odletí. Najzábavnejšia je informácia, vraj nemali systém záchranný. Teraz, keď ich vlna spláchla do mora. Celý svet je zrazu dojatý. To máš, ako keď si podmínuješ dom a zablokuješ všetky východy. A keď barák drbne a všetci ľudia v ňom, tak si z toho zrazu prekvapený. Ide vlna tsunami, ide rovno za nami a vezme nás všetkých so sebou. V slanej vode pláveme, kam, to ešte nevieme. Klesnem na dno tesne za tebou. 10 000, 20 000, 30 000, 200 000 či na mori, či na suchu, či na chrbte, či na bruchu všade ležia samé mŕtvoly. Nestačia ich vyhrabávať, ukladať a opoznávať. Iba jedna myšlienka mi celé noci nedá spávať, ako to len ten náš Pán Boh dovolí. ** (25.05.2020)

The Impossible je perfektne zrežírovaný film o prírodnej katastrofe a boja jednej rodiny za prežitie. Po tom ako Naomi Watts nevyhrala za túto úlohu Oscara sa mi do písania komentáru ani nechce. Z dospelých i detských hercov vidieť maximum. Udržia tempo filmu aj potom, čo najakčnejší materiál odznie v prvej polhodine. A predovšetkým oslňuje technickým spracovaním, ktoré jednoducho nemá chybu. Počas filmu začnete rozmýšľať nad tým, čo sú triky, čo sa točilo reálne a ako to môže vyzerať takto dobre v španielskej koprodukcii. Vodná smršť je nemilosrdná a keď udrie, vznikne chaos, ktorý sugestívne opantá vás ako divákov a okamžite vás katapultuje na miesto činu. Túto scénu musíte vidieť na premietačke, lebo od čias Titanicu či bombardovania Pearl Harbor tu nebola taká ukážka skazy. Nič nás nerozdelí je skrátka výhra po všetkých stránkach. (12.03.2013)

Tešil som sa na Tsunami a v kútiku duše dúfal, že snáď prekoná aj tú doposiaľ najlepšiu z Eastwoodovho filmu. Bola úžasná, ale tá Eastwoodova mala väčšiu silu. Clint ukázal živel v plnej sile, tu sledujeme skôr to, čo sa deje pod hladinou. Oceňujem hlavne snahu ukázať, že vás nezabije ani tak voda, ako rotujúce predmety v nej a všemožné prekážky, ktorým sa nedá vyhnúť. Úvod je skvelý, prostredná časť trochu stratila tempo a v nemocnici trávime prekvapivo dosť času. Často mi tie emócie prišli silené a nie vždy účinné. Niektoré momenty sú ale silné a dokážu dojať. McGrogorov telefonát je silná káva...N. Watts i McGregor je veľmi silná herecká dvojka a ak už budete filmu niečo vyčítať, tak herecké výkony asi ťažko. Osobne by som privítal trochu temnejší pohľad. Pri toľkých obetiach je ťažké uveriť, že pri hľadaní cesty a zvyšku rodiny nenatrafili takmer na žiadne mŕtvoly. Museli byť absolútne všade...80%. (23.02.2013)

Z provedení katastrofy jsem odkopanej, je to ukázka, kolik dobrý filmař dokáže i bez armády kompjútrů jen prací s perspektivou a způsoby snímání. Pro mě zcela rovnocenná záležitost s potopením lodi v Pí a jeho život podmáznutá blátem a krví. Jinak - vždycky mě zajímá, zda je "skutečný příběh" jen alibi pro omluvení obvyklých schémat a klišé, nebo zda filmař dokáže z katastrofy vytáhnout něco víc než jen pár notoricky známých ponaučení o křehkosti člověka a síle lidství (poslední, kdo mě fakt uchvátil, byl Danny Boyle a jeho skalní amputace). Nic nás nerozdělí pro mě v klíčových momentech sklouzává do nepokryté exploatace, z níž jsem záhy ztratil veškerou diváckou rozkoš (někdy jsem váhal, zda je ta přepjatost ještě míněna vážně - zvracení řas a krve, které mimoděk vypadá jako scénka z béčkového hororu). Chci vidět něco víc než jen to, co znám z dokumentů a zpráv, byť je to oděné do mistrné formy. Ale řeči o hvězdách a melodramatické míjení jsou jako by z jiného moře než ta realistická vlna špíny, která mě na začátku proti mojí vůli tak brutálně strhla. Pro Bayonu mám vlastně spíš jen slova respektu, ale vážně by si měl dát pozor na to bezelstné podléhání očekáváním "žánru". A zkusit kopat hloub, protože tenhle film je vlastně jen "katastrofickou turistikou", kde všechno vyřeší harmonická láska... a dobré pojištění. (30.01.2013)

Druhé setkání Ewana McGregora a Naomi Watts na filmovém plátně je o poznání kompaktnější, než jejich první spolupráce. Může za to především silné téma, které sice neustále sklouzává k citovému vyděračství, ale nikdy se jím naštěstí úplně pohltit nenechá. Jedni to budou oceňovat, jiní zatracovat. Příběh nám samozřejmě není neznámý. Rodinka v Thajsku stihne tak akorát rozbalit vánoční dárky, udělat pár temp v bazénu u luxusního hotelu a čekat na ničivou vlnu tsunami, která ji rozdělí. Až po zkrácené expozici se tak začneme dozvídat, co je tahle rodinka vlastně zač. Důraz na naturalismus je patrný (zraněná matka plácající se v bahnité vodě, její bolestivé podvodní vláčení nebo šplhání na strom), stejně jako patos a neuvěřitelné náhody, které pětičlennou rodinu postihnou. Naštvat může i „přerod“ nejstaršího synka, který s přibývajícími minutami dostává lekci z rodinných hodnot, které na počátku lehce zpochybňoval. Na druhou stranu diváka potěší, že (přiznejme si) triviální scénář nezneužívá zdlouhavým zobrazováním sílu tsunami (vyhneme se i detailním studiím mrtvých těl – nahrazeno vyrovnanými oběťmi zabalenými v prostěradlech). Herecky vévodí maskéry vymazlená Naomi Watts, která na sebe svým fyzickým utrpením jednoznačně strhává pozornost kdykoliv se objeví na plátně. Oscarová nominace zasloužená (samotná cena by ale už ve správných rukou nebyla), španělského talenta Bayonu hlídat!! (25.01.2013)