Reklama

Reklama

Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (5)

Trailer 2

Recenze (127)

hellstruck 

všechny recenze uživatele

První polovina naprosto výborná, příběh dívenky, která zamkne před francouzskou policií bratříčka do skříně a následně uteče z tábora, aby jej mohla zachránit, se mě zkrátka dotkl. Prolínání s přítomností mi nevadilo, i když mě to novinářské šťourání tolik nechytlo. Jakmile však byla z malé dívky dospělá, film začal ztrácet dech a to co přišlo potom byla jen nastavovaná kaše. Je to škoda,původně jsem chtěla hodnotit 100%. Každopádně film krásně ukazuje, jak události té doby zasahují i do dnešní a je spousta lidí, které ty hrůzy ještě pamatují. No, nechtějme vidět historii naší skříně.. ( pro vyznavače morbidního humoru jako jsem já doporučuji komentář uživatele Fr:)) ) ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Memento slz. K minulosti s obezřetností překročit práh, vyslyšet „němou historii" v pravý čas. Nelze zapomínat. Po letech zabořit se do rodinných šlépějí, kam směřují životní generace, jež orámovány jsou dějinnými katakombami. Uvědomit si i nalézt snad oproštění. Slovům zátaras, emocí ozval se hlas. Střep v duši hluboko zaklesnut, postihnout ten zbytek sil, co život vykoupil. Ve smrti útěchu, kdo protrpěl. Dej požehnání svobodě, ať chrání nás bez přestání, ať nikdy není churav tento dar. ()

Reklama

IQ Tiqe 

všechny recenze uživatele

Popisuje stejnou událost, odsun židů z Francie a nechvalně proslulý velodrom, jako film Odsun (La Rafle; který jsem viděl před několika týdny a můžu tedy srovnávat). Popisuje stejnou událost, ale víc se zaměřuje na jednotlivce než na skupinu. I podání děje bylo povedené - píše se to i v obsahu, tak klidně prozradím, že jde o retrospektivu, resp. prolínání dvou časových linií. Příběh má hloubku, občas vás mrazí v zádech a občas vás napadá, že scénárista byl naivní. Kristin si pamatuju jen z Univerzální uklízečky, kde hrála ušlápnutou paničku, a tak jsem její umění mohl ocenit až zde. # Dobrý komentář: Fr ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Jeden z řady filmů na podobné téma, jeden z těch povedených. Jedna z mnoha ostud francouzské válečné historie, na kterou se Francouzi snaží zapomenout,ba ji zamlčet, namísto toho, aby se jí řádně očistně prostyděli. K páté hvězdičce mi chybí přece jen uvěřitelnější konstrukce příběhu a adekvátnější emoce dnešních pohrobků jeho protagonistů. ()

octopuska 

všechny recenze uživatele

Příběhy, kde se prolíná dnešek s minulostí poznamenanou válkou, vždycky slibují dobrou podívanou. A tohle bylo víc než dobré. Kristin Scott Thomas je mou velkou oblíbenkyní a opět mě nezklamala. Krutý příběh z Francie, který poznamenal spoustu lidí, jak v minulosti, tak současnosti. Ostudné na tom je, že se na tom podíleli sami Francouzi. Někdy si říkám, že snad ani není možně, jaká zvěrstva jsme schopni na sobě páchat .Občas člověk narazí i v TV na výborný film a tohle bylo úplnou náhodou. ()

Galerie (23)

Zajímavosti (14)

  • Budova Vélodrome d'Hiver, kde boli Židia zhromaždení bola postavená v roku 1909 pre cyklistické závody. (gogo76)
  • Když se v poslední scéně v restauraci William (Aidan Quinn) rozpláče, dá si ruce na obličej, aby to nikdo nemohl vidět. Při střihu na dítě stojící u okna je však jasně vidět jeho odraz, na kterém si ruce na obličeji nedrží. (hansel97)
  • Dlhé roky bola táto udalosť vo Francúzsku tabu. Až v roku 1995 sa za tieto udalosti francúzsky prezident Jacques Chirac ospravedlnil. (gogo76)

Reklama

Reklama