Klíč k minulosti

O minulosti, přítomnosti i budoucnosti ... o mrtvých i živých ... o stínech na duši, které nelze vymazat ... o vzpomínkách, které nelze unést. Prostý příběh, který nevydírá ... jenom vypráví. Přesto - anebo právě proto - můžete jeho emoce vzít za své. I když … přece jenom si neodpustím drobnou poznámku: V zájmu pravdy může být někdy opodstatněné strkat nos do cizích záležitostí a přehrabovat se v cizích osudech. Přesto si nejsem až tak úplně jistá, že je to za všech okolností správné a očistné ... že to pokaždé přinese něco pozitivního ... že zrovna PRAVDA je přesně to, co všem zainteresovaným schází ke štěstí. VŽDYCKY musíte počítat i s tím, že někoho zraníte, že někomu těžce ublížíte. Měli byste si dobře rozmyslet, jestli dotyčná pravda za to opravdu stojí ... a v první řadě byste si měli odpovědět na otázku, jestli pomáháte druhým - nebo jestli se jenom snažíte uchlácholit vlastní svědomí. P.S.: To pochopitelně neplatí o pravdách, které svými rozměry přesahují čistě osobní rovinu. (27.01.2014)

Téma holocaustu je velmi vděčné. Je plné zajímavých lidských příběhů, které scénáristovi umožní napsat lyricko-epicko-eroticko-drastický opus, jehož úspěch je téměř vždy zaručen. Osobně jse takových opusů už viděl mezi padesáti a stovkou. Řada z nich je nezapomenutelná, mnoho z nich ale zapadne do hlubin zapomnění. Jelikož čas běží neúprosně a mladá generace už si jen velmi matně vybaví, kdo byl vlastně ten Mr. Hitler, je nutné jeho zločiny nové generaci přiblížit na konkrétním příběhu, a to znovu a znovu. A tak nám ve Francii natočili tento film. A je natočen zručně, dobře obsazen, nenudí a ničím nijak zásadně nevybočuje. Je mírně nadprůměrný, rozhodně nezklame, ale do videotéky si ho člověk asi taky neumístí. 70% (08.09.2011)

Silný príbeh, výborné dávkovanie tempa a striedanie dvoch časových rovín, špičkové herecké výkony vrátane malého dievčatka a krásna klavírna hudba v medzipasážach, mal som z nej miestami zimomriavky. V rámci francúzskeho holocaustu, ktorý nebol ani zďaleka taký tvrdý ako inde v Európe bolo medzi rokmi 1942-44 deportovaných 11 400 detí. Mnoho tisíc iných detí ale prežilo aj vďaka solidarite a ich ukrývaní v iných rodinách. Tento príbeh je len jednou malou smietkou v tisícoch podobných a predsa tak silný. Jedine čo mi chýbalo je viac histórie, aby bol film ešte silnejší, tá moderná rovina nemala toľko emócií, aj keď zakončenie husľovým koncertom opäť prinieslo husiu kožu. (19.01.2021)

První část o válce a srdceryvný příběh Sářiny rodiny mě zaujal a nemohla jsem se od filmu odtrhnout a zvažovala jsem plný počet hvězdiček. Ale vzhledem k tomu, že konec mě uspal, tak to nelze. (Musím ale nicméně vyzdvihnout jednu scénu a sice jak se holčičky na útěku snaží zbavit židovské hvězdy a svlékají stále další a další oblečení a na každém je vždy další hvězda... To bylo tak strašně smutné! ) (04.05.2015)

(SPOILERY!) Škoda konce filmu, protože pro mě, jako pro diváka, bylo to druhé zjišťování pravdy o minulosti už dost zbytečné. Klidně to mohlo končit tím, jak ji v restauraci odmítne poslouchat, ona mu to nutit nebude a bude (si myslet), že je tedy jediná kdo ví pravdu. A film by končil tím, že on jde k otci s fotkou holčičky a už z dálky a beze slov by byla vidět jen otcova reakce. Vše, co bylo od jeho odmítnutí poslouchat v restaurace bylo už zdlouhavé, nezajímavé a navíc., což je velká škoda. (18.10.2014)