Top Gun: Maverick

Top Gun: Maverick je jedním slovem… fenomenální! Jednička mě nikdy moc nebrala, protože jde jen o lehce přepálenou military pohádku. Dlouho chystané pokračování ale všechno povýšilo o dvě úrovně výš a nabízí špičkový mix dramatu, akce a chlapácké nostalgie. Každý záběr je tu vymazlený k dokonalosti, každé Maverickovo dilema tne hluboko do srdce. Na výbornou pak funguje i zbytek obsazení, hudba, romance s krásnou Jennifer Connelly, odkazování na jedničku, balanc mezi zábavou a napětím… no prostě tu není špatně vůbec nic. Jistě, v jádru nejde o nic objevného a většina zdejších mouder už byla ve filmech tisíckrát. Cruise si ale počkal na jednoduchý scénář vypilovaný k dokonalosti a vyždímal z něj maximum, což v IMAXu znamená nezapomenutelný zážitek, jenž okamžitě pasuji na film roku. Sedmička Mission: Impossible má rozhodně co překonávat. Top Gun 2 je totiž nefalšované mistrovské dílo, které stejně měrou tlačí do sedačky i na slzné kanálky. Zkrátka čirá filmová radost, nad níž by Tony Scott uznale pokýval hlavou. Díky moc, Tome! (IMAXových 10/10) (23.05.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)

Nostalgie jako prase pohoněná lidskou touhou bořit limity. Cruise oživuje zápal pro věc a vyráží do boje za lidi v odvěké válce mezi člověkem a strojem, který ho má nahradit. Testem je Mission Impossible = (asi) Sovětům zrušit nedobytnou a dobře stíněnou základnu na vývoj nukleárních hlavic. Celkem aktuální... nostalgické a přesto aktuální. Herci výborní. Teller s Powellem především. Stejné namachrované paka jako minule se učí táhnout za jeden provaz a překonat své limity a Maverick jako šéf co je to má naučit. Přímočarý a jednoduchý příběh je skvěle podaný a rozkošatěný přesně v těch správných místech, kdy hlavní hrdina hledá své místo ve světě. Pasáže s Kilmerem jsou parádní a Jennifer Connelly je zase jednou úžasná. No a Tom Cruise to celé nese na bedrech se silou poslední právoplatné hvězdy v Hollywoodu. Vymírající druh. Akce je kapitolou samou o sobě. Blbnutí v Top Gunu je rozehřívání před závěrečným infernem, které smete nejen v IMAXu, ale i obyčejném kině. Luxusní manévrování v F-18 (a ještě jednom dalším ikonickém stroji) s napínavými leteckými bitkami, které diváka přikovají k sedačce. Svět byl na dvě hodiny v pořádku a zase jednou fungoval tak jak má a já si to dost užíval. Vaším nepřítelem je čas! (25.05.2022)

Že umí Kosinski vizuál i emoce už dávno víme, a zde ho navíc Bruckheimer s Cruisem vedou na velmi příjemné vlně nostalgie. Propojení s původním filmem je doslova láskyplné, motivací postav komplexní a rozšiřující. Fanoušci originálu dostanou více a lépe toho samého, s upgradem akčních scén na dosud neviděnou, fyzicky poctivou leteckou show jako od Nolana. Dávno jsem tak nebyl přikovanej do IMAX sedačky. Pátou hvězdu nedávám, protože dějové schéma prvních 90% stopáže bylo bezpečně předvídatelných, přesně tak, aby pohladilo fanoušky originálu. Finálních 10% stopáže je pak pohádkově báječnou hollywoodskou atrakcí. A potěšilo mě zakomponování postavy Vala Kilmera. (25.05.2022)

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)