Vlčie diery

Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. (18.05.2015)

Tento film má v sobě výraznou dokumentární a historickou hodnotu, neb podává dění z 2. světové války očima přeživších pouhé 4 roky po jejím ukončení, navrch v režii aktivního účastníka Slovenského národního povstání. Tvůrci přenesli do filmu čerstvé emoce, využili i některé autentické reálie, film obsadili tehdejší slovenskou hereckou špičkou a výsledkem je na svou dobu technicky i umělecky mimořádný snímek. Problém spíše může nastat, vidí-li ho po víc než 70ti letech mladý současný divák, protože sílu vrcholných československých válečných filmů (zejména ze 60. let) Vlčie diery pro mě osobně zdaleka nedosahují. Řada silných momentů (z nichž ten nejsilnější, takřka hororový paradoxně ani nesouvisí s válkou) na druhé straně vyvažuje délka a časté sklony k patetičnosti. Excelentní a nadčasovou filmařinu z mnoha scén doplňují uměle vložené dokumentární záběry a rovněž akční scény z války, jejichž zpracování z roku 1948 je dnes už spíše passé. Ačkoliv to pro všechny silné klady dlouho vypadalo z mé strany na 4 hvězdičky, ke konci již natažená stopáž a zejména to závěrečné naivní a patetické finále, vizuálně doprovázené přímo hračkářskými modely tanků, shodily mé hodnocení o hvězdičku níž. K tvůrcům určitě cítím respekt, k statečným vojákům obětujícím se v boji proti fašismu chovám hrdost, samotný film mě také obohatil a některé scény hodně zapůsobily. Ale opakovaně bych se na Vlčie diery asi nepodíval a přeci jen se nemohu při hodnocení bránit i vnímání jistých slabin. [65%] (14.05.2021)

Prvý skutočne slovenský film je režijným debutom Paľa Bielika – zakladateľskej osobnosti slovenskej kinematografie. Vo filme si zahral aj jednu z vedľajších úloh. Film vznikol len štyri roky po SNP, boli v ňom dokonca použité autentické dokumentárne zábery z SNP a z postupu Červenej armády. V centre diania je rodina Svrčinovcov, konkrétne vdova Svrčinová a jej štyria synovia (Jano, Matúš, Ondrej, Štefan), ktorí sa zapoja do boja proti nemeckým okupantom, konca vojny sa však dožije len jeden z nich a to Matúš, ktorý má vo filme vo filme asi najväčší priestor a ktorého hrá Mikuláš Huba, otec Martina Hubu. Vo filme nie je žiadna ideológia, ani raz sa tu nespomenie slovo komunista. Partizáni sú samozrejme idealizovaní, ale demytizácie partizánskej vojny sme sa dočkali až neskôr, napr. vo filme Smrť sa volá Engelchen. Je to taký hrdinský film o tom, ako sa Slováci so zbraňou v ruke postavili proti nemeckým okupantom. V nasledujúcich rokoch vznikne na Slovensku ešte veľa filmov zaoberajúcich sa problematikou SNP. Zaujal ma František Dibarbora v úlohe nemeckého dôstojníka. (09.02.2011)

Partizánske filmy ja vôbec nemusím, ale tento je mimoriadne zaujímavý, čo je spôsobené predovšetkým obrovskými hereckými osobnosťami. Navyše nie je poznačený komunistickou propagandou, a tak je to dielo hodnoverné, priam živé, keďže od konca vojny prešlo len pár rokov. V závale tých povstaleckých filmov tento vôbec nenudí. (31.08.2017)

´´Neplačte mama, zvíťazili sme.´´ Naozaj? V tejto dobe sa dá na tento patriotický snímok pozerať z rôznych strán, ale to že sme slobodnou krajinou, tak to určite nie. Slobodnou v čom? Sme ako ,,predaná nevesta,, ostatnému svetu. Každopádne tento film môže vďačiť za svoje kvality skvelému remeselnému umu, na ktorý ale treba prihliadať v rámci roku vzniku. (28.10.2018)