Studená ryba

Sion Sono mi opět s naprostým přehledem dokázal svoji geniální režisérskou grandioznost!! Ten chlap je prostě mistr, každej film od něj naprostá bomba... Ve filmu se opět prolínají plynule různé žánry od komedie po exploitační horor. Je to jedna šííílená jízda, která nemá skoro žádné hluché místo. Děj a tlak na diváka, a hlavního hrdinu, se valí tak strašně intenzivním způsobem a v tak rychlém tempu, že je to fakt někdy až k zešílení. ještě že zde funguje ten humor a divák se může občas zasmát a ulevit si. Na druhou stranu je to celé naprosto tragické a více než vypovídající o mnoha sociálních tématech a problémech. Poslední půlhodina je pak tak nehorázný masakr, že jsem to vůbec nečekal... Vygradováno ad absurdum nejméně třikrát "dokola", člověk jen kroutí hlavou ... BRAVO!! BRAVO!! BRAVO ... (03.07.2011)

No tak to zase bylo něco. Čekal jsem celkem roztomilou brutalitu, po které zbyde lehký úsměv na rtu, jak to vše bylo pěkně nadnesené, groteskní a krvavé. Všechno tam sice bylo, občas opravdu něco mezi situační komikou a masakrem. Ale celkové vyznění je tak studené, nepříjemné a odtažité, že jsem byl fakt znechucen. Ovšem fascinující to bylo. (13.09.2011)

Musel jsem si dát sprchu. Když Kim Jee-Won údajně přeháněl násilí v I Saw the Devil, nijak extrémně přeexponované mi to nepřišlo. Sonův thriller mě o to víc zhnusil tím, že se hodinu a půl drží celkem v mezích běžné brutality asijských drsňáren, aby v poslední třetině (společně s hlavním charakterem) explodoval. Precizně vystavěná podívaná, u které mi párkrát v hlavě bliklo "na co se to sakra koukám?" 85% (07.08.2013)

„Ryba oči poulí, poklopec se boulí, vilná žena nožem mává, Denden játra potěžkává...“ a řeznickému učni předává štafetový kolík i know-how, jak kohokoli „zneviditelnit“. Hyperaktivní vychechtaný psychopat Murata mě zaujal. Muž mnoha dovedností. Umí dostat maso od kosti, démony minulosti z hlavy, i chtíč z těla vypustit, jak páru z papiňáku. MANŽELSKÉ OKÉNKO: [][] Co je na „slušňácích“ nejhorší? 1) Skrývání frustrace za fasádu počestnosti. 2) Strach řešit problémy, neschopnost provést plány. 3) Neupřímnost. „Miluji tě, lásko!“ Přitom v duchu: „Jdi do prdele, krávo!“ [][] Blbé je tohle vše si uvědomovat... a přesto se tak chovat. Změna bolí, ale to život taky. Na mostě, po Muratově přednášce o vražedném světonázoru a při kopulaci s dopomocí (aka mručící stařeny ve Slunovratu), jsem chápal, plus mínus koitus, Sonovy masturbační fantazie, krev jako afrodisiakum i to, co se nám filmem snaží říct. V čase 1:59 film mohl skončit, tím rozpícháním tupou tužkou. Neskončil. Nobuyuki Syamoto pustil své zvíře z řetězu, ovládnul subinku („Teď jsem já Murata!“), povalil i manželku a vecpal se jí mezi nohy, dceři dal pěstí. To vše jsem pobral. Jenže najednou.. CVAK! Přepnul zpátky, do slušňáka, ufňukaného chudáka. WTF? No to mi ho vyndej… a nakrájej. (14.09.2023)

Můj třetí film od Siona Sona mě utvrdil v jedné věci a to v tom, že Sion je prostě tvrďák. Je jedno, jak moc tenhle film může chvílemi působit neuvěřitelně, groteskně, brutálně až to hezké není či naprosto nelidsky. Já v tom vidím i jakousi pointu celého tohoto dílka – je neuvěřitelné, že u takovéhoto tématu se můžete i v několika chvílích zasmát (bez toho občasného humoru by se o mě asi pokoušel infarkt), skoro nedýchat, říkat si pro sebe „ty vole, to snad ne“ a tak různě či podobně. Multižánr jak vyšitý, který dokáže vystřídat opravdu téměř vše od komedie (a to si fakt nedělám prdel), dramatu přes thriller až k čisté exploitation (viz závěrečná řezničina). Jestli má jít ve skrytu o kritiku společenského uspořádání, složitých, pokřivených rodinných vztahů či čirou ukázku toho, jaké dokážou být lidé bestie, samozřejmě to v tom lze najít a celý snímek i takto chápat. Chci ale spíš říct, že film s takovouto intenzitou obstojí i jako pouhá “““zábava“““, protože dokonalejší kanadský žertík jsem jakživ neviděl. Neopomenutelným faktem je i to, že Sion Sono je po stránce formální naprostý profesionál a režie Studené ryby má koule jako Golem. Na motivy skutečných událostí… (09.04.2012)