Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nick je mladý svobodný muž z New Jersey. Rodiče a sestra se odstěhovali do vzdálených konců Spojených států, ale Nick má to štěstí, že jsou mu stále nablízku prarodiče z matčiny i otcovy strany. Jsou to ti nejvřelejší a nejlaskavější příbuzní, jaké si člověk může přát, ale když je vám 29 let, tak je to s nimi občas nevydržení. Když dostane Nick lákavou pracovní nabídku, ocitne se před vážnou životní volbou: odjet a opustit rodinu anebo zůstat a hodit kariéru za hlavu? Podobné dilema řeší i jeho prarodiče: udržet Nicka v bezpečí rodiny, nebo ho nechat žít svůj vlastní život?

Lehce ironická i dojemná komedie Američana Joa DiPietra (*1960) skýtá skvělé herecké příležitosti pro herce zralého věku a v nastudování Divadla na Vinohradech se stává holdem vyzrálému herectví čtveřice osobností této scény, tedy Jiřině Jiráskové, Iljovi Rackovi, Janě Hlaváčové a Petru Kostkovi. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

Gimli 

všechny recenze uživatele

Herecký koncert nejenom českých hereckých bardů ale i mladého Michala Novotného! Silné téma, které ve mně v tomto podání určitě něco nechalo. Skvělé bylo taky použití hudby a fotek v pozadí scény. Když se v divadle setmí a v doprovodu skoro až patetické hudby zní procítěný hlas herce, vždycky mě to dostane :-). Místy jsem zůstal úplně přimražený v křesle a čučel jak puk. PS: Rád bych opravil omyl uživatele rohardyho. Nešlo o hudbu z filmu Četa, nýbrž o houslové adagio, které napsal Samuel Barber už ve 30. letech 20. století. V Četě to jen "vykradli", stejně jako v mnoha filmech před ní i po ní. ()

PetrJulian 

všechny recenze uživatele

Když je současnými výrazovými prostředky zpracovávána v divadle hra současná, a taková je tato, tak mi to nevadí, na rozdíl od moderního pojetí klasiky. Toto pojetí bylo zajímavé, jediná věc, která mi vadila, byly hudební podkresy mluveného slova. Jednak byly dost hlasité a rušily slovo, jednak na divadle nemají co dělat, pokud nejsou přímo v ději (někdo pustí třeba gramofon). Hudba je úžasný vynález, ale nemusí být úplně všude. ()

Reklama

dave91 

všechny recenze uživatele

Moc pěkná podívaná.Vtipné dialogy.Úžasný herecký výkon Petra Kostky a ani ostatní za ním moc nezaostávají.Opravdu jsem se moc bavil.Je pravda,že závěr neudržel vysoko nastavenou laťku,ale tam byl záměr,aby si každý sáhl do svého svědomí a uvědomil si,co je pro něho na světě nejdůležitější.Zda materiální zajištění nebo rodina. ()

TroiMae 

všechny recenze uživatele

Herecké výkony jsou skvělé, ale hra mě tak moc neuchvátila ani napoprvé, natož sledovat po čase záznam. Navíc je přítomná jistá pachuť po heterosexistickém prohlášení Michala Novotného v médiích, že neví, jak by dětem vysvětlil dva líbající se muže v televizi. Přitom zřejmě nemá problém jim vysvětlit, že za peníze hraje gay v ulici, nebo děla drag. A samotný vtípek ve hře také dobře nezestárl. Nick se ptá Caitlin, co osudového mu chce říct, zda má přítele… nebo přítelkyni (potud dobré), nebo je ve skutečnosti mužem. To není vtipné. Nehledě na ironii, že známá transfobní trans žena se jmenuje Caitlyn. Caitlyn Jenner. Což je kouzlo nechtěného, ale hra je z první poloviny 90. let. Strefování se do psychoterapie je dalším vtípkem, co dobře nezestárl. Samotný příběh je srozumitelný a monolog Franka Ilji Racka si očekávaně zaslouží potlesk na scéně. Mně osobně ale italská rodina přišla otravná, jako hlavnímu hrdinovi, ironicky se snažící, aby její děti měly lepší život, ale když ho mají, chce jim vnutit takový život, jaký měli oni, jako osvědčený recept na štěstí. Povzbuzení Nickova dědy (Petr Kostka jako Nunzio Cristano) je v tom všem zmatku projevem opravdového pochopení i obětování osobních potřeb pra/rodičů, aby jejich potomci mohli jít vlastní cestou. Moudro hry, že Nick s vděčností za to, co mu jeho rodina dala, potřebuje vylétnout z rodného hnízda, aby tomuto svému zážitku a bohatství dal smysl (k čemu výchova, když děti zůstanou doma a nemají „svůj“ život, stejně jako k čemu psychoterapie, když nemá konec), se nakonec tříští o fakt, že Nick zřejmě žádné štěstí nenašel a opakuje hektický život předků. Závěrečný smích Nicka a babičky Aidy před stmívačkou je pak příliš krátký, aby působil jako uvolňující a spojující, ale ne jako zoufalé povzbuzení dvou „přeživších“. V popisku záznamu je jen režie záznamu, představení samotné režíroval Martin Stropnický. Souhlasím s tím, že to, že ve hře jsou dva seniorské páry, je skvělé. Ale jeho vysvětlení, proč hru uvedl, a že jsou jediným divadlem, které takové osobnosti má, zní trochu zjednodušeně. A jak píšu, konzervativní hra nezestárla moc dobře. ()

Candida 

všechny recenze uživatele

Dávám maximum hvězdiček - ne že by byla inscenace bez chybičky, ale jednak excelentní výkon všech herců++), jednak velmi dobře napsaná hra pro herce zralého věku, a takových her opravdu není mnoho! AD:Blofeld - afektované projevy prarodičů hned ze začátku hry opravdu jdou na nervy - pokud si divák neuvědomí, že jde o italskou rodinu s charakteristickým temperamentem!....Ápropos - asi jediná divadelní inscenace, která se odehrává v jediných kulisách bez přestavby a já si to uvědomila až dlouho po skončení představení! :-) ++) Klobouk dolů před Iljou Rackem - v 80 letech v takové kondici! ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama