Doručovací služba čarodějky Kiki

"Nedostanem vyhubováno?" - "Jen když nás najdou!" Tak fajn, uchyluji se ke čtyřem hvězdám; tento příběh byl o něco přívětivější než Mononoke a podstatně logičtější než Zámek v oblacích. Mijazaki představuje další magický, fantasticky nespoutaný a pozitivně nabitý snímek, jenž utváří dějiny animovaného filmu. Charakter žádné z postav mi nebyl proti srsti, obligátní naivita a infantilní nálada budiž odpuštěny. Působivost filmu není utvářena jen tradičně precizní animací, ale k celkovému dojmu výrazně přispívá samotná sympatická (myslím tím sexy) třináctiletá představitelka okouzlující ústřední role. A v neposlední řadě je nutno pochválit též velice příjemnou Hisaišiho hudbu. Také bych se rád občas vznesl na koštěti nad města a lesy, abych se na chvíli mohl nechat unášet větrem s hejny kachen a zapomenout na vše, co se děje tam dole. (14.03.2015)

Já si prostě nemohu pomoc, postavy mi přišli naprosto protivné, jednoduše jsem k nim neměl žádný vztah. Příběh, hudba, všechno se mi to nelíbilo. Přibližně v půlce jsem si začal dokolečka opakovat, že tomu nesmím dát odpad, že to přece není zas tak špatné, ale prostě já už jsem se smál, jak moc špatné to bylo. Jednoduše nemohu jinak, dle mého cítění musím dát odpad. (10.06.2015)

Výřez z několika dní života jedné mladé čarodějky. Neprobíhá zde žádné zasazení do alternativního světa, žádné vysvětlení jeho pravidel, prostě to vše vypukne a pak skončí. Dramatický oblouk je plytký, de facto nedochází k žádným větším dějovým zádrhelům. Vztah k postavám je divácky velmi těžko zprostředkovatelný, protože prostě jen jsou, ale reálně nežijí. Jejich chování nemá žádné opodstatnění. Je to celé milé a nekonfliktní, ale bohužel se toho také moc neděje. Každá alespoň trošičku „tragická“ scéna nakonec během několika málo vteřin vyznívá poeticky a přináší jen další dobro. V rámci dětské kinematografie svou odzbrojující laskavostí možná milý a příjemný snímek – nevím, jak se líbí dětem – ale pro dospělého diváka kurevská nuda. I když to město je opravdu pěkné. (13.04.2013)

Miluju, když na mě Mijazaki přenáší ve svých filmech úchylku na létání. Miluju hudbu Joe Hisaišiho. A nejlepší kombinace je, když během scén s létáním hraje parádní hudba Joe Hisaišiho. To si pak připadám mnohdy jako v sedmém nebi a nebylo se čemu divit, když se tomu tak stalo i v tomhle snímku. Je to snímek ještě více uvolněnější než Totoro, ale to rozhodně jako zápor neberu, protože Mijazaki od svých předchozích kvalit ani v nejmenším nepolevil. Není to ani tak, že bych se týden nemohl z Kiki vytrousit blahem nebo že bych na nic jiného nemohl myslet, ale je to spíše takový film na zlepšení nálady, takový filmový balíček cukrátek s optimismem. Komu se líbil již výše zmiňovaný Totoro, určitě si zamiluje i Kiki s jejím sarkastickým kocourem Džidžim, jehož zkrátka nešlo nemít rádo. (03.12.2011)

Lehké šlápnutí mimo mé receptory. Pochopil jsem myslím vše, celé to mile dojemné poselství o konci dětství a dospívání, kdy s námi přestávají mluvit hračky a všechna kouzla pomalu vyprchají, ale právě jen pochopil. Emoce se bohužel nedostavily. To se stává, ale od Miyazakiho jsem asi čekal něco jiného. Inu, příště budu zase opatrnější. (06.01.2024)