Doručovací služba čarodějky Kiki

Neskutečná nádhera! Nejde v něm v podstatě o nic, vyprávění o životě jedné obyčejné malé čarodějky, která neumí nic jiného, než létat na koštěti, tak si založí doručovací službu. Ale to "nic" je tak kouzelné, že vykouzlí v obličeji každého diváka blažený výraz, který ho neopustí po celou dobu. Tak milý a nekonfliktní film jsem snad ještě neviděla. (27.12.2007)

"Nedostanem vyhubováno?" - "Jen když nás najdou!" Tak fajn, uchyluji se ke čtyřem hvězdám; tento příběh byl o něco přívětivější než Mononoke a podstatně logičtější než Zámek v oblacích. Mijazaki představuje další magický, fantasticky nespoutaný a pozitivně nabitý snímek, jenž utváří dějiny animovaného filmu. Charakter žádné z postav mi nebyl proti srsti, obligátní naivita a infantilní nálada budiž odpuštěny. Působivost filmu není utvářena jen tradičně precizní animací, ale k celkovému dojmu výrazně přispívá samotná sympatická (myslím tím sexy) třináctiletá představitelka okouzlující ústřední role. A v neposlední řadě je nutno pochválit též velice příjemnou Hisaišiho hudbu. Také bych se rád občas vznesl na koštěti nad města a lesy, abych se na chvíli mohl nechat unášet větrem s hejny kachen a zapomenout na vše, co se děje tam dole. (14.03.2015)

Vrcholně roztomilý film, který mě skutečně okouzlil, a to jak krásnou animací a hudbou, tak samotnou titulní postavou, která je neuvěřitelná sympaťačka (ta její zdvořilost!), a člověk jí musí celou dobu držet palce, aby vše dobře dopadlo. Moc mě bavil taky její mluvící kocour a pohodová atmosféra, kterou je to celé prostoupeno. Ten film mě tak naplnil nadšením, až se vedle něj náhle jakékoli jiné animáky jeví jako šedé myšky, které s ním nesnesou srovnání (což by ale šlo říct skoro o všech Mijazakiho filmech, které se mi jeví jako takový malý zázrak). Btw. samozřejmě nutno vidět v japonském znění. (09.01.2023)

Kikiina donášková služba je jeden z Miyazakiho filmů, který vznikly v mezidobí mezi jeho vrcholnou čtyřkou (tedy Naushikou, Laputou, Mononoke a Chihiro) a tak jako pro další filmy z tohoto období (především Můj soused Totoro), pro něj platí stejná "nepsaná pravidla", tedy jednoduchý příběh, zaměření na mladší publikum a absence hlubších myšlenek typických pro jeho velkofilmy. Majo no takkyubin je zkrátka oddechová pohodička s typickou Miyazakiho filmovou atmosférou, která vás pohladí po duši a rozesměje zároveň, zatímco vaše mozkové závity odpočívají v klidu a míru pod péřovou dekou dětské infantility. Je to právě větší hloubka a vážnost příběhu, která ji odlišuje od mistrových masterpieců a taky od vyššího hodnocení. Kocour Jiji je ale rozhodně výplodem génia!!! (07.07.2007)

To všechno ta kočka! Jak moc bych chtěla takového Jijiho, se kterým bych poletovala nad, francouzskou atmosférou salajícím, japonským městečkem, kde je všechno bezstarostně krásné a dokonalé. Kouzelný příběh mladičké čarodějky si mě svojí odzbrojující čistotou naprosto obtočil kolem prstu. Rozkošné! (03.12.2009)