Zvedá se vítr

Těžko můžu dát lepší hodnocení filmu, kde mi byl hlavní hrdina vrcholně nesympatický: a) jednak zjevem typického šprta (ok, ok, za to nemůže, když se jednalo o životopisný film), brýle, pisklavý hlas, a ač z japonštiny umím akorát aligatóóó, zdálo se mi, že má nějakou špatnou výslovnost, jako by si k tomu všemu kapku šlapal na jazyk. Navíc hodně hulil, a to dokonce i pod nos tuberické manželky b) svými postoji a myšlenkami - nejdůležitější pro něj bylo postavit nové a skvělé vojenské letadlo, a vůbec ho nezajímalo, že ho tehdejší rozpínavé Japonsko určitě nemíní použít pouze pro svojí obranu. Stejně neuvažující byla i jeho manželka, která mu gratuluje k úspěchu, a neuvědomuje si, že kvůli jejímu manžílkovi a jeho letadlu zahynou tisíce a tisíce lidí. Čili naoko slušní a hodní občané, ale ve skutečnosti důsledky své činnosti předčí masové vrahy. Divím se, že si Mijazaki vybral zrovna tohle téma, holt asi už Japoncům otrnulo. Ostatně se vsadím, že i Němci za pár století budou oslavovat Hitlera, protože národy jsou bohužel nejvíc pyšné na to období dějin, kdy zabíraly největší území, ne na období, kdy se obyvatelstvu žilo nejlépe. (09.02.2015)

Zatímco dějová výstava je staromilská, kdy se na nic nespěchá a klidně se potřebná tvůrčí či emocionální chvilka zpola zopakuje, animačně jde naopak o kombinaci nepředstavitelného piplání s nejpokročilejšími možnými detaily. Vím, že z hlediska osobního životopisu si Hayao některé věci notně upravil či zpoetizoval, ale já jsem tu naštěstí jako divák a ne jako historik či hnidopich. Královská podívaná, ve které se po dvě hodiny většinu času nic neděje - a přesto jsem byl citově vyčerpaný jako už dlouho ne. Kombinace Miyazakiho a letadel je nesmrtelná. (11.07.2019)

Nejsou od sebe snad vzdálenější národní povahy než ta Italská a Japonská. Mijazaki byl po celou svojí tvorbu Evropou inspirován, projektoval si do ní všechny své sny i naděje, nebál se jí ve svých dílech přetvářet navzdory historickým, společenským, kulturním, technickým či třeba architektonickým skutečnostem a vytvořil si tak svůj zvláštní prostor, do kterého si rádi chodí vydechnout i ti, kteří v těchto místech žijí a vědí, že tohle všechno je jinak. Ale přesto mají tendence propadat snění o tom jak málo stačilo, aby věci vypadaly právě takhle. Není divu, že jeden z motivů tohoto filmu je jak italský a japonský letecký konstruktér zjistí, že spolu sdílí sny, ačkoli se nikdy v životě nepotkali. Mijazaki se tu pokouší vyrovnat i dalšími kontrasty, které ho jako despotického pragmatického animátora úžasných snových říší celou dobu tíží a dává nám tak nahlédnout do života přesvědčeného leteckého technika, jenž se ve svém oboru nechává inspirovat sny či náhodnými vjemy z přírodní říše (kouzelný detail, kdy si Džiro při spatření kostry křídel amerických stíhaček uvědomí, že v USA se také jedí makrely). Čím déle film trvá, tím je jasnější, že v žádné z těchto otázek nedojdeme k uspokojivému řešení, protože cokoli Džiro dokáže na jedné své straně, tím přijde o něco na straně druhé. A přetrvávajícím pocitem je pak vlastně jeho závist vůči svému příteli ve snách, který narozdíl od něj pochopil, že za větou "Le vent se lève." následovalo vždycky "Il faut tenter de vivre!" "Sem se pochopitelně nedá normálně dostat, ale teď můžeme. Sny jsou v tomhle nesmírně praktické." (14.06.2024)

Asi nejvyspělejší Miyazaki vůbec. Jako by se tady všechno, co s Ghibli rozprostřel do svých předchozích děl, nádherně spojilo. Rozhodně stojí zato podívat se na dokument o vzniku filmu (Kingdom of Dreams and Madness). Bál jsem se, že to bude nudná protiválečná agitka a že to bez magických světů a fantazie nepůjde. Jenže té magie a fantastična je tam možná víc než normálně. PS: Hideaki Anno (autor NGE) se opravdu ukázal jako geniální volba pro hlavní roli (14.12.2015)

"Nejsme obchodnici se zbranemi. Jen chceme stavet dobra letadla." Prvni opravdu dospely - lepe receno ne pro deti - Miyazakiho anim. film (v pozici rezisera), inspirovany skutecnou postavou, japonskym inzenyrem Jirem Horikoshim (http://en.wikipedia.org/wiki/Jiro_Horikoshi), tvurcem asi nejslavnejsi jap. stihacky - Zera. Miyazaki tak opet ukazuje svuj obdiv a fascinaci letanim, protoze v naproste vetsine jeho filmu se letadla a letaci stroje objevuji. Casto ve spojitosti s valkou, at uz realnou nebo fantazijni. Zde se jedna o skutecne udalosti, prevazne mezivalecne, presto vsak je typicka M. fantasknost zastoupena v nekolika snovych sekvencich, ve kterych se Jiro opakovane setkava se svym vzorem, italskym konstrukterem Capronim (http://en.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Battista_Caproni). Je to opravdu pomerne vazny film, misty s naznaky zajimavych myslenek nebo dokonce i smutny. Mozna, ze by mohla byt stopaz trochu kratsi - M. opet zvolil celkem pomale, citlive vypraveci tempo. Animace je poctiva a nektere scenerie ci efekty jsou vazne krasne - at uz krajiny, dest nebo vsudypritomny vitr. Take hudba je povedena. Vytknul bych tomu jen malo "faktu" na pomery zivotopisneho filmu. Pokud si neprectete popisek zde na CSFD, divak vlastne do pulky filmu netusi, v jakych letech se zhruba dej odehrava. Casto jsou sceny take jakoby "propojeny" - Jiro nekam cestuje apod. - ale vzapeti je videt, ze ubehl nejaky cas, mesice, mozna roky... Osobne mam radsi, kdyz je lepe ukazano, kdy nebo po jake dobe se co odehrava. Zvlast kdyz je snimek prokladan zminenymi snovymi sekvencemi. Mozna je to zamer, aby divak vnimal film spis pocitove, protoze je pomerne dost emotivni, i kdyz jsou tyto emoce vzdy "tlumene" jap. chovanim, uctou a slusnosti. Presto bych nejaka data a oznaceni, kde se co odehrava, uvital. Zaver je ovsem krasne citlive udelany - napr. scena s uspesnym testem Jirovy stihacky, kdy se najednou zarazi a vubec svuj uspech nevnima...nebudu prozrazovat proc. Zkratka opravdu dospele anime. (23.09.2014)