Konfident

Ak toto má byť prvý slovenský film o komunistickej minulosti, tak to aby sa tu radšej už nič netočilo. Dalo sa čakať, že AVF tu vznikne na to, aby ho tunelovali ľudia o talente predavačov vo fastfoode. Téma? To je jedno! Hoci aj Eštebáci! Si predsa etablovaný umelec (natočil si Cinku pannu), tu máš 15 mega! Nezabudni z toho čo najviac ušetriť! Vracať to samozrejme nemusíš. Tvorca sa zamyslí. Nuž akoby sme to spravili? POUTA, OBČIANSKY PREUKAZ, ŽIVOTY TÝCH DRUHÝCH, PELÍŠKY a reklama na mobilného operátora dokopy. Obsadíme tam Mádla! Aj Vetchého a Budařa! Tých majú ľudia radi! Zo dve trtkačky tam treba napísať. Jój a vtipov o komunizme ja poznám, všetky ich tam nasúkajme, ako Zdeňek, ten to vie! A titulnú pesničku nech spraví Tomi Popovič (Karel Gott ju robil k Cinke Panne, nech si odpočinie.)............ Nekorektný, za vlasy pritiahnutý, ultragýčový, meštiacky blud, na ktorý budú do kina naháňať reklamami na mobilného operátora zblbnuté deti, aby si odžili svoje dve minúty nenávisti voči sviniam komunistickým. A človek, čo to spáchal bude ešte adorovaný ako národný umelec. Komunizmus nie je to o čom ten film hovorí, tento film a jeho výroba je komunizmus. (24.05.2012)

Ak je v slovenskom filme deficit tém, tak je to naša minulosť. Absencia reflexie národa raz musí skončiť a Eštebák je filmovým pionierom. Distribučné označenie ako trpká komédia môže zvádzať k omylu, lebo trpkosť prevláda vo všetkých smeroch a komediálnosť je naznačená len v dvoch-troch scénach, ktoré sú však skôr parodické. Ale majú svoje opodstatnenie. Veď najväčšou zbraňou slabých je vždy len humor a opísané situácie v príbehu, akokoľvek krajné, si zaslúžia odľahčenie. Možno práve toho humoru je málo a téma by si zaslúžila viacej komiky, aby bola absurdnosť eštebáckej témy lepšie predostrená mladšiemu publiku. Scenárista Ľubomír Slivka sa však rozhodol inak a svojím podaním vsadil na staršieho diváka. Ten si lepšie pamätá temnú dobu a mnohí majú aj stále čerstvú spomienku na represie režimu. Hoci sledujeme osud mladého rádioamatéra od čias vojenskej základnej služby, kedy bol priamym aktérom popravy utečenca zo socialistického raja ( 1966 ) až po počiatok normalizačných praktík ( 1970 ), hrdinová doba temna je dávkovaná postupne, systematicky až po nezmieriteľný odpor k vlastnej práci. V tomto sa zaskvel Jirka Mádl, ktorý ma nadmieru prekvapil svojím vyzretým herectvom, lebo som ho vždy považoval za zaškatuľkovaného teen-hrdinu priblblých komédií. Oceniť treba aj Ondřeja Vetchého a Jana Budařa, ktorí svojim postavám zástupcov režimu dali pečať hajzlíkov prvého kalibru a tragikomicky sa k nim pridal tretí, ktorého meno nespomeniem, lebo by som spoileroval. Po technickej stránke je snímok Juraja Nvotu prekvapivým počinom. Na jednej strane dokáže vytvoriť priam desivú komornú scenériu, na stránke druhej sa nebojí pustiť do akčných leteckých záberov ( v tomto prípade určite aj zásluhou dobrej kamery Jana Malířa ). Celkový dojem je vyjadrený v hodnotení, určite však zazlievam príbehu, že je obdarený množstvom motívov, ktoré sú spočiatku nečitateľné a až čas zabezpečí, že všetko do všetkého zapadne ako puzzle. Druhý komentár. (20.04.2012)

Působivý, hořký, v druhé polovině temný a hutný snímek. Eštébák má rozhodně svou cenu i přes místy nevyužité motivy. Oproti zdejšímu hodnocení relativní překvapení. Scénář ze začátku trochu drhnul, ale Eštébák si svou věrohodnost získává s postupem dějství. Pro mě solidní snímek, který mě rozhodně zaujal a opakovanému shlédnutí se bránit nebudu. P.S. Mádl, Vetchý a Budař hráli hodně dobře. Ale Martin Geišberg ako učitel, písničkář (kterým v reálu i je) a člověk proti režimu, byl víc než věrohodný, věřím tomu, že v reálu se proti totalitě odkáže taky dobře prosadit. 78% (14.11.2016)

eŠteBák pôsobí dojmom pilotného dielu ambiciózneho televízneho seriálu reflektujúceho dobu. Tézovitosť až strach, absencia emócií, neživotné, čítankové dialógy voňajúce divadelnosťou na sto honov. Napadá ma viackrát v komentároch spomínaný verejnoprávny skvost "Vyprávěj". Po skončení náhodne pozretej jednej časti som mal nutkanie na zvracanie. Oproti Muzike je to režisérov brutálny "sešup" dolu. Žiaľ nie k undergroundu, ale kdesi do bažín stredostavovskej tézovitosti, bezvýhradne drukujúcej momentálne panujúcemu režimu a jeho verzii histórie. Všetky pochybnosti, vykreslenie ľudskej stránky a podobne sa odohráva len v týchto dobrovoľne prijatých limitoch. Nuž ale ono je to vždy tak - zo zlého scenára dobrý film nevytlčieš. Poznámka: Byť eštébakom, nemrhám peniazmi na odpočúvanie disidentského spisovateľa. Odporcovi režimu, ktorý disponuje charizmou a humorom aký predvádza Arnošt Goldflam vo filme, by som naopak zariadil pravidelné verejné vystúpenia v televízii i na námestiach. Ľudia by sa sami začali dožadovať normalizačného braku, pri ktorom sa aspoň dalo zasmiať. (22.08.2013)

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... (12.07.2012)