Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdina filmu Konfident Adam pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa, kde prožívá i vojenskou invazi v srpnu 1968. Aniž si to tehdy sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh... Aby zachránil svou lásku Evu proti represím StB, podepíše „smlouvu s ďáblem“. Stane se profesionálním agentem, jehož prací je odposlouchávat lidi a shromažďovat na ně kompromitující materiály. Brzy ale zjistí, že i on je sledován. Když se pokouší najít odpověď na otázku proč, vrací ho pátrání do doby, kdy se stal na vojně svědkem vražedného rozkazu. Jeho tehdejší velitelé jsou dnes mocnými muži a Adamovo svědectví by bylo velmi nepohodlné. Dokáže Adam přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jeho touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (370)

movieband 

všechny recenze uživatele

Působivý, hořký, v druhé polovině temný a hutný snímek. Eštébák má rozhodně svou cenu i přes místy nevyužité motivy. Oproti zdejšímu hodnocení relativní překvapení. Scénář ze začátku trochu drhnul, ale Eštébák si svou věrohodnost získává s postupem dějství. Pro mě solidní snímek, který mě rozhodně zaujal a opakovanému shlédnutí se bránit nebudu. P.S. Mádl, Vetchý a Budař hráli hodně dobře. Ale Martin Geišberg ako učitel, písničkář (kterým v reálu i je) a člověk proti režimu, byl víc než věrohodný, věřím tomu, že v reálu se proti totalitě odkáže taky dobře prosadit. 78% ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Bilbordu s J. Mádlom som asi 2 týždne nevenoval takmer žiadnu pozornosť. Hovorím si, zase jedna z jeho pubertálnych komédií, ale potom som zazrel malými písmenami napísané meno režiséra - Juraj Nvota. A v tom momente som bol rozhodnutý ísť do kina. Je to fajn pocit, byť pri tom, keď sa slovenská kinematografia postupne hrabe z hrobu von. Nvota na to má. Už Muzikou dokázal, že áno a dokázal to znova. Mádl na moje prekvapenie zapadol veľmi dobre a prekvapil ma. V ostatných úlohách i tých menších, je množstvo známych i neznámych hercov. Najviac priestoru dostáva rádioamatér Adam s manželkou, ale i eštebáci s Vetchým a Budařom na čele. Príbeh dokáže zaujať, dialógy mi nepripadali trápne, ako sa v poslednej dobe často stáva (iba sem-tam), hudba je skvelá a napríklad scény so stíhačkami sú úplne bombové. Krátke, ale účinné. Ich prelety v kine vytrhávali sedačky...Na filme je vidno i nemalý rozpočet a koprodukcia Slovensko, Česko, Poľsko sa vydarila a film dokáže uspokojiť diváka v každej z týchto krajín. Asi najviac ma pobavil záver s pointou, Hajdu s výťahom a farebným televízorom i jeho žena (Nvotová), ktorá od zlosti tresla z dverami. Aj súdruhovia eštebáci, chcú mať farebnú telku...60%. ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

S(ou)loužím socialistické vlasti a to tak, že práskám jako najatý, protože jsem byl k tomu najatý. "Takové odborníky, jako ty, budeme potřebovat". S touhle větou plnou uznání se v roce 1966 začíná psát příběh mladíka Adama Horného, který byl takto pochválen, když sloužil vlasti v zeleném, a u pohraniční stráže byl radista. Když je však špion pohraničníky na příkaz chladnokrevně zastřelen (mimochodem divák se vůbec nedozví o co šlo), i když se vzdal, tak si krátce uvědomí, jak nevyzpytatelný je totalitní režim a vše s ním spojené, ale dál se náznakům psychologie jeho film nevěnuje. Začíná se odvíjet jeho cesta od podepsání spolupráce k níž byl donucen a s tím spojené i značné (materiální) výhody. Horný střídavě tajně odposlouchává disidenty a souloží a má se nad poměry. Může mít však člověk radost z odměny za to, že druhému zničil život? Není příliš filmů, které by se věnovaly praktikám StB navzdory své značné kontroverzi. Možná už tohle téma nikoho nezajímá a nejraději by za touhle stinnou kapitolou bývalého Československa jednou provždy zamkl dveře na dva západy a zahodil klíč. Ze snímku je znát, že téma už je poněkud vyčpělé, a aby se okořenilo, je třeba přehánět a přibarvovat. V úvodu je špion na útěku českou kontrarozvědkou na příkaz velitele bez váhání zastřelen. Už se neřešilo, jestli informace, které u sebe měl, měly cenu za jeho zabití, anebo, jestli by bylo rozumnější a reálnější ho zadržet a podrobit výslechu. Ve filmu postupně takových přehmatů je víc a práce na ústředí StB připomíná frašku. Filmu chybí hmatatelnost. Většina toho, co je v něm k vidění, tedy kupříkladu protistátní činnost, za kterou se zavíralo, tady vyznívá trapně vykonstruovaně a sice není nic nového pod socialistickým sluncem, že se tak dělo, ale tvůrci tyto aspekty naházeli do jednoho pytle a nafoukli do roviny, která nemá daleko do parodie. Zvláště, když na ústředí Státní bezpečnosti pracovali takoví pracovníci, jaké ztvárnil Jan Budař, u něhož nebylo jisté, jestli se má jeho postava brát jako výsměch režimu nebo se vší seriozností hltat jeho karikaturu uvědomělého "stbáka", který nemá kouska respektu u svého nadřízeného od něhož schytá pochvalu až v závěru, a kterého si s chutí a vervou střihnul (zarytý antikomunista!) Ondřej Vetchý. Zřejmě jediná zajímavá postava ze všech, a snad i nějakým způsobem uvěřitelná ve své spravedlivé zkaženosti. Jiří Mádl v hlavní roli byl castingový omyl a zoufalost sama a do role typově vůbec nepasoval. Rozjívený teenager je jeho parketa a tady ani nevěděl, jak svoji postavu pořádně hrát nebo uchopit a solidně tápal a střídavě bojoval s nepřesvědčivostí. Seriozní a složité postavy by měl ještě na nějakou dobu přenechat jiným. Co bylo zcela určitě náročné z hlediska produkce, bylo vytvoření iluze šedesátých let se specifickými modely aut, rozestavěnými sídlišti a bytovým vybavením spolu s dobovým oblékáním a typickými technickými výdobytky té doby. Neradostná šedivost té doby z filmu občas až velmi působivě a intenzívně prostupuje. A jen song od The Doors k tehdejší socialistické atmosféře působí jaksi nepatřičně. To, co by se hodilo do nějakého filmu o znevažování socialismu, zde patřilo k tomu nejlepšímu. Mám na mysli nesmrtelné repliky či "hlášky", jejichž vrcholem je závěrečný rozhovor majora StB se svým podřízeným poté, co přeloží kratičkou větu z němčiny: Major udiveně: "Vy umíte německy, soudruhu?! Vy jste němec!" Podřízený hrdě se vztyčenou hlavou a s dostatečnou pokorou: "Ano, pocházím z Německa...ovšem Východního". V tu chvíli byla fraška dokonána. Stačí se podívat, co udělal režisér Špaček před časem s obdobným tématem ve své studii jednoho stbáka jménem "Pouta", a co natočil Juraj Nvota, a máte dost. Ještě chybí v info o filmu dodat žánrové zařazení parodie a vše ostatní škrtnout. Mé hodnocení: 20% () (méně) (více)

Morholt 

všechny recenze uživatele

Udavačstvím prolezlá normalizace byla hnusnou dobou, kdy člověk nemohl vědět, jestli je nebo není sledovaný či zda jsou jeho nejbližší nebo sousedé spolupracovníky Stb. To je to co se povedlo a povedl se i scénář, který je víc než důvěryhodný a nebalancuje na nějakých krkolomných zápletkách či morálních dilematech. Prostě tady jsem si mohl říct "Takhle nějak to asi bylo.", což je ve filmech obecně poměrně řídký jev. Vlastně jedinou výraznější slabinou byl Jiří Mádl, který se může třeba postavit na hlavu, ale zůstane snowborďákem/rafťákem nejspíš tak do padesáti. A další věcí, kterou bych vytkl, je samotný závěr. Poslední minuta byla naprosto zbytečná. Jo a kde je ta komedie? Koukala na to ten distributor předtim, než svůj text psal? 70% ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... ()

Galerie (37)

Zajímavosti (23)

  • Film bol zdarma premietaný na jednom zo slovenských gymnázií pre viac ako 200 študentov. Po filme nasledovala diskusia s autormi na tému života v období socializmu. (toi-toi)
  • Film se odehráva na přelomu 60. a 70. let, ale v kancelářích visí obraz Gustáva Husáka coby prezidenta. Ten nastoupil do úřadu až v roce 1975. (hermiona)
  • Na skle vozidla Volga, na ktorom prišli ŠtBáci zatknúť chalana s gitarou, je evidentne nalepená nálepka z kontroly originality, ktorá je na Slovensku zavedená až od roku 2008. (ČSFD)

Reklama

Reklama