Laurence Anyways

Toto že je jeden z TOP kanadských filmov posledných rokov? No ďakujem pekne... Príbeh o mužovi, ktorého najväčším životným snom je stať sa ženou, a v 30ke to začne realizovať. Námet vcelku zaujímavý, ale preboha 3 hodiny? OK, tá dĺžka filmu by nebola až tak zlá, keby mal ten príbeh nejaký normálny spád a zaujímavejší priebeh. Ale toto ma strašne ubíjalo a bol to jeden z tých filmov, kde som sa nevedel dočkať konca - nie preto, že by som bol zvedavý na to ako sa to celé vyvinie, ale preto, aby už proste konečne po tých dlhých nekonečných naťahovačkách skončil. Tak po 3-hodinovom boji som sa dočkal. Čo si z tohto príbehu odnášam? Asi ani nič. V dnešnej dobe sa totiž už toleruje takmer všetko od bi,cez homo až po trans. Takže u mňa strašne ubíjajúci príbeh, ktorý sa vliekol večnosť. Ale dávam 1* za zaujímavý námet a sľubný začiatok (asi tak prvá štvrtina filmu). Nič viac. (10.01.2014)

Z mlaďocha Dolana jsou (hlavně) v domácí Kanadě všichni nadšení, takže si může dělat co chce. A to něco je skoro tříhodinový film. Možná zdlouhavé, celý děj by se dal nacpat do půlhodiny, stopáž je ale opodstatněná, zaznamenává vztah se všemi důležitými nuancemi a dokresluje hloubku lásky ústředního páru. Vizuálně je to opět orgastické, slowmotiony podkreslené čupr hudbou, výtvarná stylizace na hranici manýry. Osmdesátky a devadesátky ještě nikdy nebyly tak kůl. Trochu sem se bála queer aspektů (co se ví už delší dobu je zápletka - muž, který chce změnit pohlaví), o to víc překvapí, že jde jen o nekonvenční heteráckou lovestory. Jestli lze navíc předchozím Imaginárním láskám vyčítat plochost a povrchnost (zcestně, podle mě je to generační film jak kráva), tady líbivé obrázky ukazují i vážnější témata. Krásná ukázka kam by měl směřovat současný art. (mezipatra 2012) (18.11.2012)

Colours like no others. Ukřičené, dekadentní, dlouhé, byť vizuálně podmanivé, ale nic víc, nic míň. Chybí emocionální hloubka, místo ní se režisér topí v klipově dokonalých výjevech pohybujících se na hranici reality s snu a vrství jeden přes druhý - až se na konci zdá, že tento film není ani tak o proměně hlavního hrdiny, jako spíš o vývoji jeho partnerky, protože je to právě ona, kdo prochází změnou z housenky v motýla - duševně i vizuálně, nikoliv Laurence, jehož vývoj se zastavil někde v polovině filmu. Tentokrát chybí pevná ruka a možná i soudnost, která by snímku dodala punc něčeho skutečného a hmatatelného. (11.11.2012)

Dolan sa mi pomaly, ale isto začína dostávať pod kožu! Tak za A) muzika v každom jeho filme, čo som doposiaľ videl, nemá podľa mňa absolútne chybu a za B) má neuveriteľný talent na výber divných ksichtov do hlavných úloch; tým, že sú mi tak neuveriteľne nesympatickí, sú mi vlastne sympatickí ! (26.08.2015)

Keď niekto dokáže v tak mladom veku vytvoriť tak originálny, citlivý a vnímavý film s absolútne nezameniteľným typickým rukopisom, tak ma napadajú len dve slová. Génius a rešpekt. Spolu s Mommy komplexne to najlepšie od Dolana. Oznámiť celému svetu, že sa cítite byť ženou, to si vyžaduje riadne gule. Obzvlášť keď ste muž, ktorý by ich radšej ani nemal. V Laurence Anyways dokázal Dolan vytvoriť opäť niekoľko nezabudnuteľných scén. Jednou z nich je rozhovor mami so synom v kuchyni. Tvrdé, no zároveň milujúce rady matky. „Nikdy si nedovoľ byť prekvapený. Ak máš problémy, hocijaké, vysporiadaj sa s nimi.“ Laurence: „Takže, budeš ma stále ľúbiť?“ Mama: „Stávaš sa ženou alebo idiotom?.“ Ďalším dezertom je vizuálne nezabudnuteľný, videoklipový príchod Suzanne Clement na večierok. Alebo nečakaná spŕška vody v obývačke. Tých scén bolo proste niekoľko. Tento mladý chalan pracuje vždy s náročnými a kontroverznými témami, no dokáže ich poňať citlivo, neurážlivo a pritom vyhrotiť emócie na maximum. Ach Xavier, ľúbim ťa za filmy, ktoré na tento svet prinášaš. (20.01.2018)