Laurence Anyways

Xaviéru Dolanovi se podařilo natočit mimořádně vyspělý snímek, který se vyznačuje zejména osobitým zpracováním. Je úžasné, že takhle mladý tvůrce už má svůj vlastní jasně čitelný rukopis a dokáže točit, ba dokonce i psát podobně vyzrálé snímky. Největším kladem je tu dle očekávání perfektní audiovizuální stránka, zejména hra s nasvětlením scény je opět mimořádně uchvacující. Jenže to co je tu kladem, je zároveň i prokletím. Pokud si odmyslím, těch pár scén, ve kterých se pomocí neotřelého vizuálu podařilo dokreslit děj, zbývá mi kupa těch, které působí tak nějak vatovitě. Ačkoli snímek překvapivě nenarušují, a ten i ve své délce působí souvisle a pevně, zanechávají rozpačité pocity. Jakoby Dolan pouze hledal místa, do kterých by mohl vtisknout své vizuálně podmanivé představy. (30.06.2013)

Nádherná záležitost. Xavier Dolan je výjimečný tvůrce už v tak mladém věku, až neuvěřitelně procítěný, dynamicky neonově zbarvený art, který má nesmírnou hloubku. Vztahová látka podaná opatrně a citlivě. A bez ohrané vaty. Po druhém zhlédnutí dotaženo k dokonalosti. Pop-art slow motion považuji za nejdokonalejší záběr na zamilovaný pár na filmovém plátně. (02.02.2016)

Mohl bych se samozřejmě dlouze rozplývat nad originální invencí, která nachází své nejvýraznější těžiště především v obrazové a zvukové části filmu, nad příběhem, který není samoúčelnou marginálií v rámci sexuálního sebeurčení jednotlivce nebo nad tím, jakým způsobem jsou tu ilustrovány jednotlivé postavy. Ano, to všechno tvoří z LAURENCE film v každém ohledu pozoruhodný. Protože on je pozoruhodný. A to je jeho slabina. To, co jsem obdivoval na předchozích celovečerních snímcích Xaviera Dolana, tedy jakési propojení reality a podvědomí (nebo-li snu), práce s metaforou, opojení vlastní fantazií i inspirací, je tady najednou jakoby předimenzováno. Film čili téma ztrácí svou sevřenost existencí mnoha nadbytečných scén, které by bylo dobré vynechat (několikaminutová sekvence na zimním ostrově, která je sice sama o sobě opticky nádherná, ale narativně hluchá), naopak až zbytečně šetří ironií, která byla v Dolanových filmech vždy dominantní (v tomto směru se nejlépe daří scénáři v dialozích mezi titulním hrdinou a jeho matkou a mezi hrdinovou přítelkyní Fred a její sestrou). Vezmeme-li v úvahu fakt, že Dolan na svém novém filmu pracoval více jak dva roky, je přece jen smutné, že nedokázal dát LAURENCOVI osobitější tvář a namísto toho jej nechal utopit v bezmezném nekonečnu své duše. (11.11.2012)

Asi sa dalo čakať, že na ploche takmer troch hodín bude pózer Dolan ešte pózerskejší. Zároveň však dokáže viac vtiahnuť do deja a dovolí divákovi pochopiť postavy. Aspoň v rámci možností, daných tým, koľko má divák rokov, akú má orientáciu, ako dokáže byť empatický, aké má životné skúsenosti a tak ďalej. Stále však cítiť, že to točilo ucho a že jeho talent sa naplno prejaví niekedy po tridsiatke. Aspoň dúfajme, že s tým nesekne. Mne sa jeho filmy veľmi príjemne sledujú, intermezzá kvázi hudobných klipov sú pre mňa príjemným osviežením vzťahovej drámy, ktorej protagonistov príliš nechápem, ale sú to proste iba barličky. Tých by sa mal do budúcnosti zbaviť, alebo ich zmysluplnejšie zakomponovať do deja. Ospravedlňujem sa všetkým jeho mladým hardcore fanúšikom, ak by som mal medzi 15 a 25, asi by som bol rovnako mimo. (25.03.2015)

Dolan sa mi pomaly, ale isto začína dostávať pod kožu! Tak za A) muzika v každom jeho filme, čo som doposiaľ videl, nemá podľa mňa absolútne chybu a za B) má neuveriteľný talent na výber divných ksichtov do hlavných úloch; tým, že sú mi tak neuveriteľne nesympatickí, sú mi vlastne sympatickí ! (26.08.2015)