Laurence Anyways

Další film mladého Xaviera Dolana mě nezklamal a stále si drží vyšší standard, především v obrazové stylizaci. Téma bylo zajímavě podané a herecky přesvědčivé, jen by mi byla příjemnější kratší stopáž - klidně i o hodinu, protože to bylo chvilkami hrozně rozvláčné. Kvůli tomu tentokrát nedám přes 4 hvězdičky a zůstavá těsně pod. Přesto můžu doporučit jeho i Almodorovým fanouškům, kteří tyto témata mají docela rádi.[ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.04.2013)

Měl jsem chuť Dolana po Imaginárních láskách podrobit trošku větší kritice, ale potom jsem si zase uvědomil ta brutální fakta - ten týpek je o tři roky starší než já, napsal, zrežíroval, nastříhal a vybral kostýmy ke svému třetímu celovečeráku. A ten má tři hodiny a je o heterosexuálním vztahu transsexuála středního věku. Přesto to drží pozornost, nezvrhne se to do žádných nesmyslných vod a katarze v závěru objasňující název filmu opravdu funguje. No a když čas od času začne šlapat těžkotonážní hudba, nedá se tomu odolat (hlavně scéna "náletu" Fred na luxusní večírek je exkluzivní). Přesto tam, kromě lehce přetažené stopáže a snad až příliš častého střídání různých kamerových technik, vidím jednu zásadní dramaturgickou chybu. Ten film je totiž opravdu spíše o Fred než o Laurencovi. Ne, že by mi to vadilo z pozice diváka, její postava je skvěle napsaná a hlavně zahraná Suzanne Clément (oceněnou i v Cannes), ale nejsem si jistý, nakolik to bylo záměrem. (13.04.2013)

Důraz je možná až moc kladen na vizuál (kdy se všechny zlomové body příběhu odehrávají ve slow-motionu, kdy je nám dáváno jasně najevo, že TEĎ se děje něco důležitého --- což mi po druhém shlédnutí tolik nevadí, vzhledem k tomu, že se jedná o subjektivní výpoveď), ale jako studie dvou charakterů/jednoho vztahu je to nesmírně pohlcující, průběhové a opět delikátně rozfázované. Dolan se i přes všechny ty van Santovské detaily neztrácí a i ten filmařský přechod od teenagerského dramatu, přes love-triangle dvaceti-X-letých až k epickému rozmlouvání o proměnách doby a osobností je naprosto logický a plynulý. Teď jen čekat co přijde příště... (29.11.2012)

Na své předlouhé stopáži nezvládnutý film. Četné záběry na detaily obličeje, které vyvolávají pocit osmělosti a nepochopení okolím, se opakují tak často, až to zavání manýrou - stejně jako neostrá a roztřesená kamera. Realistický způsob vyprávění najednou v půlce dostane přídavek v podobě snových sekvencí (motýl vylétajcící z úst, vodopád v obyváku - to byla až směšná metafora očistného osvobození, déšť šatů - vizuálně krásný, ale samoúčelný)____ Film působí chladně i proto, že postavy nemají hlubší city, ale jenom pocity.I přes délku filmů mi chybělo vykreslení charakterů. ___ Herecky je to taky problematické, protože hlavní hrdina svůj přerod a reakci na nutně šokovanou odezvu okolí podává příliš tlumeně, nevýrazně. Hrdinka je zajímavější, její šok, zdánlivé smíření a předem ztracený boj proti tlaku okolí, vyznívají mnohem uvěřitelněji. Zoufalý, hysterický záchvat v restauraci téměř dojímá, protože se rve o svou lásku a zároveň je jasné, že už je na konci sil. ____ Režisér se až příliš opájí obrazem a nedokáže filmu dát jednotnou linku. Scény s matkou - vtipně ironické, a přitom smutné i důstojné zároveň, působí dojmem, jakoby byly z jiného, lepšího snímku. /11. 11. 12./ (11.11.2012)

A tak ma znovu raz Xavier Dolan vydesil. Ak sa/ma dokáže krátko po dvadsiatke tak hlboko ponoriť do každej z postáv, čo v Laurencovi vymyslel, štýlovo ich zrežírovať a na ploche 159 minút ma/sa neotráviť svojským manierizmom, ktorého základy zadefinoval v Imaginárnych láskach, musím sa báť čohokoľvek, čo bude nasledovať. Alebo ma totálne odrovná, alebo na plnej čiare sklame. Anyways, neviem sa dočkať! (29.10.2012)