Laurence Anyways

Měl jsem chuť Dolana po Imaginárních láskách podrobit trošku větší kritice, ale potom jsem si zase uvědomil ta brutální fakta - ten týpek je o tři roky starší než já, napsal, zrežíroval, nastříhal a vybral kostýmy ke svému třetímu celovečeráku. A ten má tři hodiny a je o heterosexuálním vztahu transsexuála středního věku. Přesto to drží pozornost, nezvrhne se to do žádných nesmyslných vod a katarze v závěru objasňující název filmu opravdu funguje. No a když čas od času začne šlapat těžkotonážní hudba, nedá se tomu odolat (hlavně scéna "náletu" Fred na luxusní večírek je exkluzivní). Přesto tam, kromě lehce přetažené stopáže a snad až příliš častého střídání různých kamerových technik, vidím jednu zásadní dramaturgickou chybu. Ten film je totiž opravdu spíše o Fred než o Laurencovi. Ne, že by mi to vadilo z pozice diváka, její postava je skvěle napsaná a hlavně zahraná Suzanne Clément (oceněnou i v Cannes), ale nejsem si jistý, nakolik to bylo záměrem. (13.04.2013)

Další film mladého Xaviera Dolana mě nezklamal a stále si drží vyšší standard, především v obrazové stylizaci. Téma bylo zajímavě podané a herecky přesvědčivé, jen by mi byla příjemnější kratší stopáž - klidně i o hodinu, protože to bylo chvilkami hrozně rozvláčné. Kvůli tomu tentokrát nedám přes 4 hvězdičky a zůstavá těsně pod. Přesto můžu doporučit jeho i Almodorovým fanouškům, kteří tyto témata mají docela rádi.[ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.04.2013)

Colours like no others. Ukřičené, dekadentní, dlouhé, byť vizuálně podmanivé, ale nic víc, nic míň. Chybí emocionální hloubka, místo ní se režisér topí v klipově dokonalých výjevech pohybujících se na hranici reality s snu a vrství jeden přes druhý - až se na konci zdá, že tento film není ani tak o proměně hlavního hrdiny, jako spíš o vývoji jeho partnerky, protože je to právě ona, kdo prochází změnou z housenky v motýla - duševně i vizuálně, nikoliv Laurence, jehož vývoj se zastavil někde v polovině filmu. Tentokrát chybí pevná ruka a možná i soudnost, která by snímku dodala punc něčeho skutečného a hmatatelného. (11.11.2012)

[FFF 2013, Sydney] Trend nastolený v "LAI" sa posúva do roviny epického rozprávania kde sa kladie ešte väčší dôraz na podchytenie zložitosti jednotlivých charakterov a ich harmóniu s prostredím v ktorom žijú. Xavier je síce zarytý nostalgik, ale nezabúda ani na fakt, že je rok 2013 a samoúčelne topenie sa v retro prvkoch je už dávno pasé. Preto ich primárne využíva ako pôžitkársku kulisu spoza ktorej necháva vyniknúť nástojčivý boj o milovaného partnera čo by bolestný prienik rozorvanej lásky, duševného antagonizmu a vyhasínajúcej nádeje. Ohromujúce rozvrhnutie scénosledu (s jemným dotykom magického surreálna) zasadené do vypiplanej mizanscény umocňuje skvostne vybraná hudobná zložka (ach ten Moderat), pestrá práca s kinematografom (plíživé jazdy, jump-cuty, camera-on-shoulder, zoomovačky...) a v neposlednom rade špičkové vystúpenia dvojice Poupaud/Clément (nonšalantné finesy sa spontánne dopĺňajú tými frenetickými). Zatiaľ najvyspelejší Dolan. (09.04.2013)

Dolan sa mi pomaly, ale isto začína dostávať pod kožu! Tak za A) muzika v každom jeho filme, čo som doposiaľ videl, nemá podľa mňa absolútne chybu a za B) má neuveriteľný talent na výber divných ksichtov do hlavných úloch; tým, že sú mi tak neuveriteľne nesympatickí, sú mi vlastne sympatickí ! (26.08.2015)