Polski film

Kluci hrají zčásti sebe, zčásti své filmové role. Taky Krakov není pouze Krakovem, ale i Brnem. Určitě bychom se tu mohli dlouze dohadovat, do jaké míry je Polski film pravdivým životním vyprávěním jeho aktérů a kde už začíná pracovat scenáristova tužka. To ví naštěstí jen lidé, kteří mají snímek na svědomí. Naštěstí proto, že právě toto přemítání, tápání a třeba nakonec i odhalování (u Daniela s Liškou jde o odhalování doslova fyzické) jednotlivých vrstev je na Polském filmu to nejzábavnější. Tedy samozřejmě pokud opomeneme hlášky, které mají zpočátku neuvěřitelnou kadenci i jiskru, ovšem ke konci už jen tak dotahují příběh ke zdárnému (?, nepovím) konci. Přesto bych se nebál označit řadu z nich za geniální. A takový by vlastně mohl velmi snadno být i celý film; je zábavně hravý, usměvavě vynalézavý, dovádivě podvratný a z velké části také lišácky rafinovaný a matonoho... no, to raději ne, jednoduše neotřelý. A považte, že to jsou přívlastky vcelku lichotivé. Proto je velká škoda, že to někdy v druhé polovině sklouzne do lepkavého sajrajtu, z kterého se to hrabe už jen velmi těžko, jinak z toho mohla být snad ta úplně nejlepší česká komedie poslední dekády. Přesto jde vidět, že se v tom Najbrt našel a já se budu těšit na jeho další tvorbu, doufejme, že vyzkouší zase něco jiného. Jediná má obava je, jak asi bude snímek fungovat doma na DVD nebo v sobotu v televizi. (04.07.2012)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min] (23.02.2013)

Na to, jaká je to magořina, tak to není jako celek až tak hrozné. Mám ovšem dojem, že jenom díky sestavě mých oblíbených herců a místům, které znám - Brnu a Krakowu. Jinak by to bylo asi hodně, hodně špatné...ani ta skvělá hudba Midi Lidí nebyla moc využitá, geniální Polski hit nepochopitelně až v závěrečných titulcích. Každopádně bohužel platí, že točením podobných filmů "samých pro sebe" a takového toho typicky českého "undergroundu bez příčiny" (a navíc nedotaženého) se naše kinematografie bude jenom dále zahrabávat. Polski film totiž pobaví velmi malé procento zasvěcených lidí, pro většinu ostatních (tedy ono pověstné "běžné diváctvo", jakkoli ten výraz nemám rád) je to nepřijatelná a nepochopitelná hovadina. (08.06.2013)

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií. (05.07.2012)

Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film. Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou. Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu. To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem. Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska. Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava. Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má ode mě hvězdu navíc. (28.05.2020)