Brestská pevnost

Úvod je jak od Honzy Svěráka (a to nemyslím nijak pejorativně), idylka je rázně ukončena scénou bombardování, která se právem může okamžitě zařadit do zlatého fondu těch vůbec nejlepších a nejpůsobivějších válečných scén... A poté již následuje "klasický" ruský přístup k látce z druhé světové; tedy ultra zlí a podlí Němci v roli bezejmenného cannon fodderu (ne, že bych od Rusů čekal něco jiného, ale překvapili by) a pro Rusko typická značná míra "gerojismu" a patosu. Oboje ovšem film celkem v pohodě ustojí a úspěšně balancuje na hraně ještě snesitelného a nesměšného; a že desítky a desítky scén ve stylu bosý neozbrojený rudoarmějec běží zpomaleně vstříc Wehrmachtu pouze s okenním rámem apod. není zrovna lehké režijně ustát se ctí. Problém je, že se tento styl po hodině přejí a spíše až otupí a to v té zbývající hodině je to stejné, akorát v ještě hojnější míře. Být navíc pokrácena i linie mladšího Akimova, která se neúspěšně snaží být něčím ve stylu Jdi a dívej se, jen na nezbytné minimum, tak je to o třídu lepší. I tak jde ovšem o dobrý film, kdyby to však bylo méně pro ruského člověka a více i pro zbytek světa ocenil bych to více. (05.06.2011)

Proč, ptám se. PROČ musí být skoro každý zprvu solidně vypadající válečný film, který mám poslední dobou možnost vidět, ve finále zprasen v tak nehorázně patetickou sračku?? Mno... první hodina oukej, úvod, to se nám ale krásné ráno Leonide Iljiči, no to víš Nikito Sergejeviči, blábláblá, přichází Skopy, hmmmm, malej klučina - archetyp udatného sovětského vojáka, co tak krásně kličkuje mezi dávkami z emgéčtyřiatřicítky... a no tak vlastně proč ne, že jo. A pak noční šturm podle plánu Arnolda Jidáše (jen to minové pole tam chybí), takže Ivánku, kamaráde, mluvit moc nebudeš, ale zase tak krásně chcípneš se vz(d)orným "Urááááá!!" na rtech. Pak ještě někoho in memoriam vyznamenáme, stařík smočí slzou kus betonu, mrtvolky se nám zasmějí do kamery a kaněc filma. Ale zase objektivně musím uznat, že se to dalo vydržet bez dávení. Amíci by podobnému tématu dali na prdel podstatně víc. (30.11.2013)

O tých, ktorí to nevzdali a pamiatka tým, ktorí to nevzdali...Film je ťažko zrovnateľný s niečím iným aj keď to je ten typický ruský vojnový film. Film so silným emocionálnym nábojom, jednoduchým zobrazením životných osudov, miestami s drsnými chvíľkami, ale predsa ešte jemne natočené. Film vsadil na tradičný sovietsko-ruský základ, ale pomalé plynutie deja a chladný ruský pohľad na udalosti tentoraz asi filmu viac uškodilo ako prospelo. Podobné filmy: Stalingrad, Ich war neunzehn. (10.07.2011)

Tento silně ufňukaný patos plující po krvavé řece hrůzy mi dnes opravdu nesedl. Místo očekávaného dojetí jsem polovinu filmu jen kroutil hlavou a koulel očima. Tvůrci měli celou dobu emoční pedál na podlaze, takže film i přes perfektní vizuál začal v tomto směru otravovat. Škoda, jako obdivovatel ruské válečné tvorby a tklivých příběhů jsem docela zklamán. (06.07.2022)

Konečně jsem po dlouhé době viděl válečný film na který byla radost koukat. Pohled na válku ze strany Rusů se povedl. Kamera je taky na top úrovni stejně jako hudební doprovod a herecké výkony ne přílíš známých ruských herců. Akční scény jsou dobře zvládnuté a jak to u válečných filmů ne příliš často bývá jsou v tomhle snímků přehledné a zručně natočené. (09.10.2011)