Brestská pevnost

No, bouchá to tam pěkně, všechna čest pyrotechnikům... Ale kde že se vytratila ona pověstná ruská zemitost a naturalismus? Autoři Brestské pevnosti se nám skrze Akimovův voiceover snaží namluvit, že ukázali válku děsivou a krutou, ale divákovi těžko ujde, že ji ve skutečnosti zachytili hollywoodsky efektní a estetizovanou. Výbuchy a bortící se budovy lahodí oku, zabití tiše padají k zemi bez agonického úpění a dokonce i raněným hrdinům ty krvácející rány spíše dodávají drsný, rambovský vzhled, než že by evokovaly bolest a utrpení. Tohle mi nakonec vadilo více než skutečnost, že filmu chybí koncepce a vypadá jako skládanka z několika jiných (lepších) snímků, či scény, v nichž rudí bojovníci holýma rukama kosí po zuby ozbrojená vojska hákového kříže. (13.02.2012)

Keď som pred niekoľkými mesiacmi prvýkrát zaregistroval existenciu i dobré recenzie na tento ruský vojnový film, nepochyboval som, že to bude bomba. Každý, čo i len trochu dostupný a kvalitný ruský film si nenechám újsť a rusi opäť potvrdzujú, že to vedia. Neviem aký rozpočet pomohol tomuto výbornému výsledku, ale lacný film to určite nebol. Nechýba množstvo komparzistov, obrovské bojové scény i tiché rozbombardované ulice plné mŕtvol. Množstvo postáv, i menších, vo filme režisér výborne obsadil a každá dejová linka či postava tu má svoje miesto. Ústrednou postavou je malý, ale smelý chlapec, ktorého spomínanie a rozprávanie už ako starého veterána súčastnosti sprevádza film. Ja osobne by som dal chlapcovi v tomto filme ešte viac priestoru. Určite mnohých napadne prirovnanie k výbornému filmu E. Klimova Idi i smotri , ale až takejto psychickej brutality sa tu nedočkáme. Spája ich hlavne detský hrdina, ktorý prejde vojnovým peklom. Nenudil som sa ani sekundu a aj kľudné pasáže sú nádherne natočené (chytanie rýb s Naďou) a podfarbené dojímavou hudbou. Úvodné bombardovanie je fantasticky natočené, výbuchy majú správnu šťavu a nie každý film ukáže ten pravý chaos a bezmocnosť pri náletoch. Film obsahuje množstvo skvelých i drsných scén, no najviac mi utkvela v hlave scéna v závere, kde jeden z posledných ruských vojakov hraje na harmoniku, no nie dlho. Nie som zástancom sťahovania filmov z internetu, ale ak je film nedostupný, musím voliť túto možnosť. Akonáhle výjde DVD či Blueray, neváham ani sekundu. Jeden z najlepších vojnových filmov, ruských určite. Distribútory, budíček! ... Ruský film žije ! 90%. (05.07.2011)

Němci nečekaně přepadli svého spojence, s kterým si výtečně ideologicky rozuměli (pozdější dokonalý a největší úspěch Stalina vůbec je, že nacionálnímu socialismu říkal fašismus a přesvědčil SSSR a později svět, že fašismus není popravdě levice, ale ultrapravice). Rozhodně si nehráli na fair play, takže přepadení bylo drsné. V extrémně rychlém pohybu vpřed, který měli již nacvičený z půlky Evropy, jim kladla ruská armáda a další síly jen velmi chabý odpor. Pozoruhodná výjimka je Brestská pevnost přímo na tehdejší hranici s Německem zabraným zbytkem Polska (hranice byla posunuta invazí SSSR do Polska 2 roky předtím). Ta se svými bastiony, příkopy, desetimetrovými zdmi a náspy spolu s počáteční posádkou 9.000 vojáků proti 17.000 (ruská i německá wiki) vzdorovala týden naplno, a další týdny ojediněle, jako ostrůvek hluboko v týlu. Tento v plném slova smyslu sovětský válečný film má řadu kladů -- uchvacující kameru, skvělý dojem autentičnosti postavený na doladěných detailech (technika, reálné "opotřebovaní" fyzické i psychické). Dále ale nastávají otázky. Opravdu obě strany postupovaly tak takticky špatně, jako je ve filmu zobrazeno? Jdou Němci útočit na pevnost, kterou už pouhé dva roky předtím jednou dobyli, nekrytí, pěší, vycházkovým krokem, v počtu desítek vojáků, na volném prostranství proti opevnění? Umějí Rusové bojovat jinak než vrhnout všechny muže do frontálního útoku, což je strategie, kdy na vaší straně musí být totální převaha, i ve stavu početní a výzbrojové nevýhody a do kopce a přes řeku? Když dopadají na nádvoří pevnosti bomby, musejí desítky vojáků pobíhat nikoli odněkud někam, ale několik minut do kruhu, aby šlo točit estetické exploze hlíny s krví? (to je samozřejmě neobratnost režie). Pokud je toto historicky věrohodné, pak se nedivím počtu padlých. Letecké útoky pomocí CGI animace jsou místy neobratné (fyzika letu), místy výborně (střemhlavé bombardování štuk). Z hereckých výkonů zaujmou velitelé a několik dalších osob. Byl jsem trochu nesvůj z toho, že film postrádá výrazného hlavního hrdinu, mladý chlapec Akimov je totiž jen vypravěč, který představuje osudy osazenstva pevnosti, nikoli ústřední hrdina. Nicméně to je asi deformace poté, co člověk viděl spoustu filmů hollywoodského formátu, které se bez cool hrdiny neobejdou: Zde je v nejlepší tradici sovětského klasického filmu kolektivní hrdina. Trochu zamrzí zarputilí velitelé, kteří situaci tváří v tvář nezvratnému osudu využijí k zaujímání póz a vyslovování přeci jen trochu moc patetických hlášek. Také vykreslení invazních sil je ploché poněkud přes snesitelnou míru. Chybí i zasazení do doby, zdá se, že se v Bělorusku nedá k diktátorskému rudému režimu moc vyjadřovat. Podtrženo sečteno, dobrý film s potenciálem být mnohem lepší po sestříhání a přetočení pár dialogů. (03.07.2013)

Když jsem před lety viděl Vojína Ryana, musím uznat, že mě to oslovilo. Analyzuji-li si ten velkofilm, poselství zní: My jsme amerika, my jsme velcí a mocní a můžeme si dovolit i to, že primitivním způsobem vybereme nějakou nešťastnou stařenku a zachráníme jí alespoň jednoho syna. Přitom obětujeme asi 100 vojáků a několik francouzských civilistů. Ale tento film je zcela stejně vyjímečně dobře natočen, famózně technicky zvládnut, kamera na výbornou. Jeho poselství je prostší. My jsme stalinistické Rusko, hovno vyzbrojené, rozvědka nefunkční, protiletecká obrana nikde, napadnou nás skopčáci a co teď? Umíráme po tisících, naše ženy jsou upalovány, děcka též, nemáme vodu a náboje. Proto je film tak dobrý. Jestli to dělají pro Stalina, nebo rodnou vlast, se nedozvíte. To je takovej fofr, že to určitě nikoho nenapadlo. (09.01.2011)

Tak něco takového jsem od ruských soudruhů nečekal. Poslední dobou se totiž snaží navázat na úspěšné válečné filmy z dob ještě Sovětského svazu a tak natáčí všelijaké pokusy. A ve většině (zdůrazňuji, ne všechny) případů je to průser. Ale snímkem Brestská pevnost dokázali, že v tomto případě jim to vyšlo nadmíru dobře. Začíná invaze do SSSR a v Brestu na hranicích s Německem se ruští vojáci brání v místní pevnosti. Jsou už dávno v týlu, ale nepřestávají bojovat a doufají, že příjde pomoc. Ta ale nepříjde, protože Němci už jsou desítky kilometrů za nimi. Po technické stránce úžasné, skvěle natočené bojové scény, výbuchy a skvělá kamera. Jako z amerických velkofilmů. A dokonce jsem se za ty dvě hodiny vůbec nenudil, což je u takovýchto ruských filmů na denním pořádku. I když ke konci tempo trošku upadlo, jako celek je to veliké překvapení a jeden z nejlepších novodobých ruských válečných filmů. (28.12.2010)