Brestská pevnost

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)

Když dovedete přečkat naprosto hloupý desetiminutový úvod, tak si troufnu tvrdit, že nebudete litovat. Veškeré akce jsou po technické stránce na velmi vysoké úrovni. Zejména práce s kamerou je velmi moderní. Film je však značně dlouhý a ta akce ať je technicky sebelepší se prostě okouká, neboť je příšerně jednotvárná. Ruské ksichty sice dodávají na autentičnosti, ale nedá se na ně koukat. Příběh disponuje spoustou hluchých míst. Takže bych se vůbec nezlobil, kdyby byl zkrácen až o 30 minut. Ruské zápolení a bojovnost účastníkům zkrátka věřím. Nepotřebuji to od režiséra dostávat celou stopáž, kde potom není místo na nic dalšího. Prostě tento film nehodnotím jako nějaký velký zázrak. Je to prostě kvalitně zvládnuté válečné drama.* * * (21.08.2011)

Tento silně ufňukaný patos plující po krvavé řece hrůzy mi dnes opravdu nesedl. Místo očekávaného dojetí jsem polovinu filmu jen kroutil hlavou a koulel očima. Tvůrci měli celou dobu emoční pedál na podlaze, takže film i přes perfektní vizuál začal v tomto směru otravovat. Škoda, jako obdivovatel ruské válečné tvorby a tklivých příběhů jsem docela zklamán. (06.07.2022)

Viděl jsem někoik dobrých ruských válečných filmů (včetně nedostižného "Jeřábi táhnou"), většinou to byly filmy z padesátých let, trochu z odstupu, ale ne tak velkého. Teď už lze točit jen podle moderních, ale osvědčených schémat (kdyby alespoň "bojové scény byly kratší): hrdinství mužů, utrpení žen, syn pluku, vlastenecké projevy (vzpomínám ze školy na Zoju Kosmoděmjanskou "je nás dvěstě milionů, všechny nás nepověsíte" - "za rodinu, za Stalina" zde ovšem diskretně chybělo), pozdní uznání, které se nenaplnilo medailí "Hrdina Sovětského svazu", ale teprve tímto bojovně předimenzovaným filmem. (13.07.2019)

Obrana pevnosti Brest se stala jednou z prvních významných bojových střetnutí Velké vlastenecké války...... Dojmy: VÝBORNÉ! (Sovětský) Ruský válečný film o bránících se a bojujících lidech v pevnosti a malém Saňjovi, který splnil rozkaz a všechno nám odvyprávěl, dokonale mísí historická fakta spolu se zajímavými obrázky. Organizovaní obrany s (téměř) holýma rukama (nevěřil bych, že to řeknu) - SOVĚTSKÝ ČLOVĚK JE NEOBYČEJNÝ! Syrové záběry z bojiště při kterých často dochází ke zrychlení tepu a situace, kdy se z kluků stávají chlapi. Pěkně od začátku, až DO KONCE! V plné kráse a síle! Až po zoufalství pološílených vojáků či obyčejných lidí. Ve válečných filmech jde o realitu. Tohle je hodně reálné. Zapomeňte na Leningrad. Vlastně se divím, že jsem nedal 5*. Možná proto, že neumím ,,kozáčka“. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Už mi to udatné ,,HURÁÁÁÁÁ“ chybělo! 2.) Připravuji obranu a nemám moc (střelných) zbraní. 3.) Zjistím, proč je Akimov udatné příjmení. 4.) Veni, vidi, vici – jen jsem to zatím nikomu neřekl. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ** (19.03.2011)