Stud

Co se nám stalo? Pod tlakem moderní doby se hroutíme, tváříme se že se nic neděje a splýváme s davem, abychom přežili, tak se však sami v soukromí měníme zpět v nás. V nestabilní jedince, kteří nikam nepatří, se sklonem k... experimentům. STUD, se věnuje pokročilé sexuální závislosti a zachycuje muže ve finálním rozpadu, který vrcholí s příjezdem jeho sestry. K tomu se mimochodem vztahuje, několik scén, které jsou noční můrou každého bratra. Naprosto přesné herectví Michaela Fassbendera (kde je přinejmenším nominace na Oskara?) vás vtáhne do slizského světa úspěchu, možností, ale také prázdnoty. Pozorujeme spolu s ním figuríny lidí, se kterými navazuje vztahy, postelové i pracovní, vidíme snahu uniknout i selhání provázející jeho pokusy. I tresty, které na sebe za svůj neúspěch uvalil. Hodně osobitý a pomalý film, který leckomu nebude pochuti, nebo ho nepochopí, možná i vyloží špatně. Už jen za neuvěřitelně silnou scénu v metru (úchvatná Lucy Waltersová) v úvodu snímku si zaslouží plné hodnocení. (18.03.2012)

[imdb: 7.5/10] | me: Skvelé herecké predstavenie Michaela Fassbendera, ktorý sa ukazuje byť veľmi všestranným hercom. Film o sexualnej zvrátenosti a hraniciach medzi akceptovaným a spoločensky zvrhlým sexuálnym apetítom a spôsobom jeho ukájania. Zaujímavý snímok o rôznych pohľadoch na túto citlivú tému vo výbornom autentickom podaní hlavných predstaviteľov. You can't even clean up after yourself. Stop playing the victim. (23.05.2012)

O čem Evald Schorm vyprávěl už v šedesátých letech, o tom nyní točí Steve McQueen, jen roli Jana Kačera hraje (typově stejný) Michael Fassbender a místo šedavého Československa mate luxusními neony New York, vnitřně vyprázdněné životy se ovšem žijí stále dál. Emočně velmi působivá sonda dovnitř prázdnoty a samoty západního člověka (paradoxně žijícího uprostřed velkoměsta), z níž se lze na chvilku vytrhnout jen mezním činem. Film dokumentující civilizační dynamiku, jež dovedla naši individualistickou společnost až do stavu reprezentovaného fenoménem singles, tedy na práh jejího vlastního rozpadu... (08.06.2012)

Moje nízké hodnocení nesouvisí s pobouřením ze sexuálně explicitních scén ani s tím, že postrádám byť i minimální ztotožnění s hlavním hrdinou. Vychází z toho, že mi Brandon byl od začátku ukradený a velice záhy jsem měl pocit uměle navozené situace a umělohmotného příběhu. Zkrátka jsem se nudil a film mi přišel odtažitý. Pokud to chcete podrobněji a intelektuálně na výši, vyhledejte si komentář Morien. Celkový dojem: 25 %. (19.02.2018)

(1001) Jsem velmi překvapena tím, že se mi nepodařilo dohledat seriozní recenzi poukazující na nedostatky tohoto filmu. Nepatřím k lidem, kteří odsoudí film na základě toho, že je nedějový nebo pomalý, ale věřím tomu, že tento film má v sobě někdy i dost zásadní chyby, hlavně co se týče scenáristické stránky. Není to taková paráda, jak by z přemíry pozitivních ohlasů mohlo vypadat. A je mnohem víc mainstreamový, než by se podle všech artových přívlastků na něj navěšených zdálo. DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Co, alespoň pro mě, částečně znehodnocuje režisérovu přesvědčivost a suverénnost, je způsob, jakým mixuje civilnost s vykonstruovaností, scenáristické náhody s tím, co bych označila za až scenáristická klišé. Brandon je tichý introvert, a aby to vyniklo, tak je vedle něj postaven jeho šéf (tedy někdo minimálně na poli kariéry lepší a úspěšnější než on), který se před ženami chová jako patnáctiletý puberťák, který zoufale potřebuje sbalit nějakou roštěnku, nedělá mu problém vyspat se s ženou, kterou poprvé potkal před dvěma hodinami, ale nad pornem si myje ruce a prohlašuje ho za odpornost nejvyššího kalibru? Brandonova sestra je drsňačka, která skrývá citlivou duši, takže ke každému slovu přidává přívlastek „fucking“, po večer pláče svému příteli do telefonu, že jí je bez něj fyzicky špatně, a potom se vyspí s prvním mužem, který jí řekne, že je pěkná? Jak toto zapadá do jejího závěrečného prohlášení, že oni přece „nejsou špatní lidé“? Nehoda v metru předznamenává, že se jí asi něco stalo, protože na začátku filmu jsme ji viděli stát blízko kolejí? Brandon věří, že skutky se počítají, ne slova, tak proto ho nejspíš vidíme, jak pomáhá staré paní ze dveří s kočárkem. Cestou na rande spatří v rozsvíceném okně souložící pár a jeho odhodlání jít po „správné cestě“ může vzít za své. A v katarzi klesá na kolena v upršeném přístavu zahaleném do mlhy? Závěrečné opětovné setkání s neznámou ženou v metru (která čekala, až si Brandon projde všemi peripetiemi, aby mu mohla ukázat možná osudné pokušení) je třešničkou na tom všem. Nejsem schopna rozlišit, co z toho byl záměr a jestli to, co mi na filmu vadilo, byly opravdové chyby, můžu jenom říct, pro mě byl myšlenkový a formální koncept mnohem zajímavější než to, čím byl nakonec naplněn. (29.06.2012)