Stud

Co se nám stalo? Pod tlakem moderní doby se hroutíme, tváříme se že se nic neděje a splýváme s davem, abychom přežili, tak se však sami v soukromí měníme zpět v nás. V nestabilní jedince, kteří nikam nepatří, se sklonem k... experimentům. STUD, se věnuje pokročilé sexuální závislosti a zachycuje muže ve finálním rozpadu, který vrcholí s příjezdem jeho sestry. K tomu se mimochodem vztahuje, několik scén, které jsou noční můrou každého bratra. Naprosto přesné herectví Michaela Fassbendera (kde je přinejmenším nominace na Oskara?) vás vtáhne do slizského světa úspěchu, možností, ale také prázdnoty. Pozorujeme spolu s ním figuríny lidí, se kterými navazuje vztahy, postelové i pracovní, vidíme snahu uniknout i selhání provázející jeho pokusy. I tresty, které na sebe za svůj neúspěch uvalil. Hodně osobitý a pomalý film, který leckomu nebude pochuti, nebo ho nepochopí, možná i vyloží špatně. Už jen za neuvěřitelně silnou scénu v metru (úchvatná Lucy Waltersová) v úvodu snímku si zaslouží plné hodnocení. (18.03.2012)

Jak se probudit z noční můry, kterou je váš bdělý život, pokud žijete/přežíváte ve městě, co nikdy nespí? Michael Bay jednou prohlásil, že nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, zato Bullitův jmenovec musel evidentně učinit prohlášení, že on ksakru nepřišel lidi bavit a přičiňuje se o to, aby nám po zhlédnutí jeho filmů začala rakovina připadat jako docela fajn nápad. A jak napsal Jiří Pavlovský v doslovu k jisté knize, John Donne měl pravdu. Nikdo není ostrov - z ostrova na ostrov se dá doplavat. Jsme planety, z nichž každá ve své vlastní galaxii donekonečna opisuje svou vlastní bludnou osu a pokud se přiblíží k jiné, bude z toho pravděpodobněji než cokoli jiného katastrofální srážka vesmírných parametrů. Obrazná i doslovná obnaženost hlavního hrdiny je v té obrazné části příjemná jako obnaženost zubního krčku v kontaktu s citrónem, ale masochista ve mně si to potěšení rád dopřeje opakovaně. A jakkoli jsou mi ceny a neceny po většinu času lhostejné, tak můj slovník při zjištění, že Fassbender za žádný svůj loňský film nenafassoval jedinou možnost získat plešouna, by přiměl k začervenání i Debru fuckin' Morgan. Jedinou publikovatelnou výhradu, která mě napadá, tu už napsala KevSpa, takže dvojmo: páni akademici, SHAME on you! (21.02.2012)

Odvážné, upřímné, vizuálně úchvatné drama, ve kterém se toho příliš nenamluví, a které má i přesto obrovskou výpovědní hodnotu. Drama, ve kterém ani jednou nepadne slovo 'shame', a přesto vás při jeho popisování okamžitě napadne. Drama, které zobrazuje člověka s nepříliš známou závislostí, a přesto takovou, kterou v mírnější formě zná snad každý dospělý člověk na Zemi. Tak podmanivý, tak komplexní film s tolika zapamatovatelnými scénami jsem už dlouho neviděla. Záleží totiž jen na vás, co si z něj odnesete. Každý z nás si totiž vytváří vlastní realitu a ve filmu, který disponuje tak nejasnými fakty, tak intepretací otevřeným dějem, to platí dvojnásob. Je vaše vlastní vědomí tak může určit, kdy (a zda-li vůbec někdy) přestanete vnímat hlavního hrdinu jako docela normálního člověka a začnete jeho projev považovat za známku nemoci. A mě přesně takové filmy baví, protože filmů, které se vám snaží do hlavy narvat svůj pohled, je více než dost. I proto si nakonec nemůžu odpustit jednu malou, závěrečnou výtku: Ukončit film o tři scény dříve v koupelně nebo zkrátit závěrečný záběr o pět až deset vteřin, vůbec bych se nezlobila. Zrovna tomuto filmu totiž ten jistý náznak uzavřenosti moc nesluší. Nedůležitá poznámka: Čím více se mi líbil film, tím méně jsem byla nadšená ze sekce Q&A, která následovala po jeho promítání. Málokdy se podaří, aby moderátor kladl tak nezajímavé otázky a aby na ně režisér filmu tak nezajímavě odpovídal, že si ze čtyřicetiminutové diskuze neodnesete vlastně vůbec nic. (11.01.2012)

Dúfam, že po vzhliadnutí tohto snímku, väčšina žien pochopí, že to muži ako takí, nemajú v živote ľahké. Snáď s nami začnete konečne súcitiť! ;) To mi je teda novinka, chlap, ktorý nie je schopný citov. Teda až na ten jeden jediný pud, ktorý ma vrodený od nepamäti. Miesto "pomáhať a chrániť", nazvime to "loviť a klátiť". A pointu tohto snímku si mám teda ako vysvetliť? To znamená že po svete chodí 90% chorých mužov, ktorý chcú len "trt...ť"? Na našu obranu. Samotný podnet nám dávajú pobehlice, ktoré sa otáčajú len za "vyššou triedou", lebo sedieť v Alhambre r.v. 2002 či novej Dácii 1.1 TDI je skôr na hanbu, ako píšenie sa pri kočíkovaní svojich ratolestí. Človek to buď stretne peknú ženu s monštrom bez krku s tetovaním cez celý chrbet, alebo s pánom v pokročilom veku tesne pred smrťou, aaaa-leee-bo, slobodnú mamičku v rozmedzí od 18 do 38 rokov (kurva aké zodpovedné!). Áno, áno, nie len vďaka sociálnym sieťam ako je "Fuck book" je pomerne stále dostatočný výber na krátenie si voľných chvíľ, ale presto všetko, kde je láska? :( Každopádne, mužské ani ženské pokolenie si nie je nič dlžné. Sme si (50/50), no a tento film rozhodne nie je žiadnym preborníkom, ktorý by mal šokovať, alebo vyobraziť niečo, čo by sme už dávno nevedeli. (07.10.2015)

Když si tak čtu poslední distributorovu větu, začínám si myslet, že jeho encyklopedickým výkladem bych nepochopil ani pohádku o Sněhurce. A tak dám Studu hned plnou palbu, protože je to intelektuální artovka, která sbírá jednu cenu za druhou? Ne ne, kdepak. Asi nejsem ten správný intelektuál. Ani do zdejšího mistrovství světa v přebíjení druhých počtem cizích slov se asi nezapojím. Patrně byste mě hravě přeargumentovali, že jsem tu analýzu transformace patologické závislosti do cyklických aktivit produktivní generace nepochopil. A měli byste pravdu, nepochopil. Film neustále něco naznačoval, až samým naznačováním ukličkoval sám sebe, to když se pustil do konečného vyúčtování vztahu Brandona s jeho sestrou. A právě tím si u mě podepsal ortel, protože jsem neviděl uzavření kruhu příběhu. Cyklického kruhu, samozřejmě. (29.02.2012)