Režie:
Štefan UherScénář:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ilja ZeljenkaHrají:
Jozef Čierny, Ivan Rajniak, Dušan Blaškovič, Milan Fiabáne, Viktor Blaho, Věra Tichánková, Hana Slivková, Ernest Šmigura, Alžbeta Štrkulová, Mária Sýkorová (více)Obsahy(1)
Starý statkář Majda (J. Čierny) nechtěl dělit svůj majetek mezi své tři dcery, a tak se rozhodl je všechny poslat do kláštera. Během tzv. kolektivizace mu byl však jako kulakovi majetek vyvlastněn a měl se přestěhovat do vesnice, která neexistovala. Nyní zlomen a na kolenou hledá útočiště u svých dětí. Syn mu jeho jednání nedokáže odpustit, a o to víc pak jeho dvě nejstarší dcery. Jenom jediná, nejmladší Klemencia (A. Štrkulová), se nad ním dokáže slitovat. Ta je řádovou sestrou v klášteře, který hodlají členové místního družstva přeměnit v sušárnu obilí a řeholnice přemístit jinam. Předtím je však potřeba se postarat o jejich „převýchovu“, aby zapadaly do obrazu socialistické společnosti. Právě Klemencia je sestrou představenou vybrána, aby získala lidi z družstva na svou stranu, resp. na stranu kláštera, a zvrátila nastalou situaci. Tím se však ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, jejichž střetnutí může znamenat její nevyhnutelnou zkázu... Štefan Uher natočil v uvolněných poměrech 60. let filmovou baladu podle scénáře Alfonze Bednára vycházející z motivů známého lidového příběhu o králi a jeho třech dcerách, nejznáměji ztvárněném v Shakespearově Králi Learovi. V tomto filmu zasazeném do Československa počátku 50. let se vedle příběhu otce, který hledá pomoc u svých dcer, rozehrává spor mezi dvěma zcela odlišnými světy – katolicismu a socialismu. Kvůli tématu byl podobně jako další Uhrovy filmy Panna zázračnica a Organ i tento snímek po roce 1969 stažen z distribuce. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Možná jen, že jsem místo "dcéry" podprahově vnímal "sestry", nebo za tím bylo ještě něco jiného, ale k filmu jsme se dostal až po skoro 50 letech od natočení, - a bylo mi jako bych našel na ulici peněženku... Uherův film zarámovaný do Shakespearovské mezní situace Krále Leara, má kolektivní těžiště. Jedním kolektivem je skupina vesnických komunistů a druhým skupina (už také vesnických) jeptišek. A příběhem není jen jejich vzájemná interakce, nýbrž také jejich vzájemné odlišnosti a shody, kterých je zřejmě víc: oddělování zrna od plev, snaha o vytvoření páté kolony atd., prohlášení "ti jsou všude" platí tam i tam. Ve spodní částí rámu odchází starý Lear s Cordelií ( Klemencií, velmi decentně předvedenou Alžbetou Štrkuľovou). Kam? Je ještě nějaké místo, které je může přijmout? Pozn: Z mých oblíbených uživatelů hodnotilo tento film 5 osob, průměrné hodnocení 100%. ()
Velmi dobry namet. Bohuzel (bohudik) vztah otce ke trem dceram jde do ustranni a scenar se vice venuje vztahu jeptisek z klastera a soudruhy z obecniho druzstva. Zde je film velmi satiricky a clovek nevi, zda se ma smat ci brecet. Za vsechny, nakup latky a usiti novych "uniforem" pro sestry. Kamera je vyborna jako ve vetsine prednich filmu 60.-tych let a zaujme i depresivne ladena uvodni pisnicka, ktera doprovazi cely snimek. ()
... CHODÍ RICHTÁR POD OKNÁ, ROZKAZUJE NA VOJNU, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, ROZKAZUJE NA VOJNU. CHOĎ TY, DCÉRA NEJSTARŠIA, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CHOĎ BOJOVAT ZA OTCA! JA, OTECKO, JA NEJDEM, JA BOJOVAŤ NEBUDEM. ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, JA BOJOVAŤ NEBUDEM! CHOĎ TY, DCÉRA STREDNEJŠIA, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA! JA, OTECKO, JA NEJDEM, JA BOJOVAŤ NEBUDEM, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, JA BOJOVAŤ NEBUDEM! CHOĎ TY, DCÉRA NEJMLADŠIA, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CHOĎ BOJOVAŤ ZA OTCA! JA, OTECKO, JA IDEM, JA BOJOVAŤ JA BUDEM, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, JA BOJOVAŤ JA BUDEM. KEĎ JEJ ŠATY MERALI, VŠETKY DIEVKY PLAKALI, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, VŠETKY DIEVKY PLAKALI. KEĎ JEJ VLASY STRIHALI, AJ MLÁDENCI PLAKALI, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, AJ MLÁDENCI PLAKALI. KEĎ NA KOŇA SADALA, CELÁ OBEC PLAKALA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, CELÁ OBEC PLAKALA. KEĎ NA KONI LETELA, TRISTO TURKOV TOŤALA, ŠTRNGY-BRNGY-OSTRUŽLINKY, TRISTO TURKOV ZOŤALA... Pořád mi to zní v uších. Za tenhle tip děkuji filmovému kolegovi darkrobyk. ()
Sranda, ze pan reziser Stefan Uher natocil najlepsie filmy vacsinou v 60. rokoch /Slnko v Sieti/. Film o ruralnom hospodarovi, ktory nechce delit majetok, ale aj tak on pride a ujme sa ho iba jedna dcera ma hodne priesah do reality. Takze ako funda kvalitnej ceskoslovenskjej kynemtagorafie som opat spokojny aj s tymto dielkom. 74 % ()
Takový střet dvou totalit. Budovatelské a náboženské. Film, zdánlivě jen o hledání střechy nad hlavou, má silnou dobovou atmosféru, která se prolíná s groteskními, až paradoxními problémy vesnických funkcionářů a pro někoho určitě i podobně paradoxní, snad i otrocké víry. Převýchova nejen politická, ale i duchovní. Štefan Uher je mistr kontrastů, jak mi dokázal i zde. Pochodující dělnická mládež vs. nově oděné sestry, jsou jen jeden z mnoha, které nám nabízí. Nadhled nad nastalou situací má snad jen vesnický proutník a jeden hopsající "blázen". Z písně, která doprovází celý snímek, je atmosféra doby cítit nejlépe. ()
Galerie (3)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (4)
- Alžbeta Štrkuľová (Klemencia) sa počas natáčania v roku 1967 stala historicky prvou Miss Československo. (Raccoon.city)
- Úvod filmu sa točil v dnes už zaniknutej obci Doupov. Statok, na ktorom pracovali mníšky, je v skutočnosti žrebčín v slovenskej obci Kopčany. Točilo sa aj v ďalšom slovenskom meste Skalica (Škarniclovská ulica a kostol Najsvätejšej Trojice) a v obciach Stráže nad Myjavou a Šaštín. (Samuellsson)
Reklama