Anděl milosrdenství

Přesně tyhle typy filmů v naší kinematografii postrádám. Máme Signum laudis, Švejka a hotovo. Jakoby první světová válka ani nebyla. Holt jsme válčili za Rakousko a to se dnes nenosí. Ale že to byla taky naše vlast, "kterou ovinuly nějaký mraky", na to už se dnes málokdo pamatuje. A tak je příběh z haličské fronty o to cennější. Luther dokázal prostě vytvořit takovou trochu "ujetou" atmosféru v níž se odehrává příběh "zažehnutí staré svíce" neboli vdovy, která si toho s manželem moc neužila a zamiluje se do zajatce. Kolem poskakují podivné panoptikální figurky (šéf nemocnice, stráže, zachráněný tulák), ti jsou všechno, jen ne normální. Snaha vylíčit dobu vymknutou z kloubů způsobem originálním se vydařila. Mně se příběh líbil.80% (01.09.2013)

Nadržená a nafrněná vdova po Rakousko- Uherském oficírovi si to během první světové války rozdává v polním lazaretu se zajatcem s podivnými léčitelskými schopnostmi, ve snaze odčinit manželovi válečné zločiny na civilním obyvatelstvu. Ten však ze zajateckého tábora uprchne a paničce tak trošku hrábne v makovici. Po hudební stránce super a první půlka filmu nabízí tajemnou atmosféru zasněžené krajiny a vojenského lazaretu, ale pro mě prostě nudné a hlavně předramatizované a mám z toho pocit, že se film chce tvářit jako něco víc, než čím ve skutečnosti je. Celkově z toho působí televizní zpracování a podle vizuálu bych to čekal tak o deset let starší, než to ve skutečnosti je. (16.10.2014)

Viděno kdysi a nyní. Velmi silné a podmanivé, nekompromisně osudové…a ten chlad, ta zima neúprosně zalézající konečkama prstů do těla chladnokrevně a bezděčně jakoby tělo neexistovalo, ten všeprostupující mráz ochromující údy i myšlenky…brrr...A pak ta nepřekonatelná Síla několika malých okamžiků v celé tragičnosti oné su(y)rové doby, starší sestry druhé světové…Takhle nějak si představuji Venuši ve Štíru někde v hodně zasutém domě….asi proto mě to tak mocně oslovuje. Kronerova perla. Anděl milosrdenství je jako mrazivé zjevení ve snu…jenž kdysi býval skutečností, ve které se snilo o ....běžnosti dneška? (19.03.2012)

Jedno se autorům musí nechat. Dokázali ukázat hrůzy 1. světové války i bez toho, aby diváka zavedli přímo na bojiště. Stačí jen stísněná atmosféra lazaretu a pohled na raněné vojáky. Bohužel tohle platí o první polovině filmu. Pak se už jen mluví, mluví a mluví... Nejhorší na tom je, že ty řeči ani k ničemu nevedou, takže z celkem atmosférického snímku se rázem stává užvaněná a natahovaná konverzační nuda. Když se k tomu ještě přidá naprosto nesmyslný milostný vztah mezi vdovou po rakouském majorovi a válečným zajatcem, je to definitivní konec. Bohužel, tohle je promarněná šance. Ale aspoň jsem si procvičil slovenštinu... (14.11.2010)

Slovenské válečné drama odehrávající se na sklonku 1. světové války v zimě 1917/1918 na východní frontě v Haliči, konkrétně v okolí západoukrajinského města Stryj. Hlavní postavu ztvárňuje vdova Anežka po rakousko-uherském důstojníkovi Brunovi, údajně válečném hrdinovi, ve skutečnosti však po chladnokrevném zabijákovi nevinných a dokonce i dětí, jehož nakonec postihne strašlivá, ale spravedlivá smrt. Vdova Brunová (I. Timková) touží odčinit hříchy svého manžela a rozhodne se působit jako zdravotní sestra ve vojenském lazaretu. Tamtéž se seznámí se záhadným mužem Kryštofem, zřejmě nepřátelským agentem, disponujícím však zázračnými léčivými schopnostmi a po nějaké době mezi nimi propuknou vášnivé city. Snímek je laděn velmi pesimisticky, ukazuje lidi psychicky těžce poznamenané dlouhodobou nestabilitou (zaujme scéna s chlípným nevděčným kudrnáčem), jejichž myšlení se stalo stejně kruté jako válka sama, vše je podbarveno pochmurnou zimní nevlídnou pustou krajinou a povedenou hudbou. Drama M. Luthera podle Körnerovy předlohy popisuje dobře nelítostnou válečnou atmosféru, je situováno do zajímavé oblasti, herecké výkony byly též ucházející (i když mimo I. Timkové jsou pro mě jména herců neznámá), přesto však dílo nepůsobilo tak poutavě, aby to stačilo na nadprůměrné hodnocení. (21.05.2015)