L'Idole
アイドル 欲望の餐宴（バンケット）
Idol
The Idol
Režie:
Samantha LangScénář:
Gérard BrachKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Gabriel YaredHrají:
Leelee Sobieski, James Hong, Jean-Paul Roussillon, Jalil Lespert, Liliane Rovère, Esse Lawson, Jany Gastaldi, Liliane Montevecchi, Rémy RoubakhaObsahy(1)
Do dlouho neobývaného bytu se přistěhuje Sarah, která začne přitahovat pozornost sousedů častým a hlasitým milováním se svým přítelem Phillippem. Přímo naproti jejímu bytu žije postarší čínan Zao, který v Sarah vytuší spřízněnou duši a možného důvěrníka. Sarah pozve Zaa k sobě domů, otevře mu srdce a svěří mu svůj plán: spáchá sebevraždu, aby způsobila skandál a pomstila se svému milenci, který je zároveň manželem herečky, za kterou Sarah zaskakuje. Zao se nepokouší mladou ženu odradit od jejích plánů, ale nabídne jí, že do té doby, než spáchá svůj plánovaný čin, jí bude vařit jídlo. Stávají se z nich skutečně dobří přátelé a přitom se blíží něco, co má být poslední kapitolou jejich společného života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Já lituji, ale poněkud jsem se tady ztrácela. Buď měli připsat, že je to film nejen dramatický, ale i psychologický, popřípadě poetický, experimentální a klidně i mysteriózní, protože o reálnosti v tomto případě silně pochybuji. Jako divadelní hra by to zřejmě na mě působilo jiným dojmem, protože celé to komorní podání tak vyznělo. Leelee na mě přesně tak působila. Moc herecky a když půjdu do negace, tak až příliš unylým dojmem. Na druhou stranu byla radost sledovat charismatického Jamese Honga. Ale já nejsem žádný filmový znalec, mě Samantha zkrátka Idolem moc nenadchla. ()
Když jsem Leelee viděl ve všech těch vedlejších rolích, věděl jsem, že jednou si zahraje nějakou takovouhle. Ano, mohl to být výraznější a průbojnější film, ale obě hlavní postavy se s ním popravy se ctí. Konec je trochu nevýrazný (ale prostě ze života) a Castellac rozpačitý (chvíli hrozně baví, chvíli je přehnaně teatrální) ale film přesto má své kouzlo. 3.5* ()
Som celkom rád, že som si pozrel tento film. Postavy boli pomerne štylizované, ale keď to poslúžilo k lepšiemu prenosu posolstva k divákovi, tak nemám námietok. Film ubiehal v pomalom tempe a predsa nenudil, bol prakticky bez záveru a nebol to dôvod k rozčúleniu. Bol to taký závan niečoho zvláštneho. Nemyslím, že by som si naň spomenul o pol roka. Ale dnes sa mi oplatilo ho vidieť. ()
Celou dobu nás režisérka napíná, že se na konci filmu stane něco VELKÉHO. Je to rozehrané celkem dobře, mladá herečka si užívá se svým milence a celý dům je z toho paf. Jediný, komu to nevadí je Číňan, ale ten se zase až nepřiměřeně zakouká do mladé herečky. Mladá herečka vypadá jako pěkná mrcha a vypadá to, že si s Číňanem celou dobu jen tak hraje a celé to spěje k nějakému tragickému konci. Ale na konci se nestane NIC!!! To jsem se teda nasral. Být konec zkonstruovaný trochu jinak, tak to mohlo být výborné drama. Škoda. Největší mrcha ale byla ta malá holka se psem... ()
Na jedné straně portrét zhýralé umělecké duše, která prahne po úspěchu a uznání, na straně druhé upřímná a čistá laskavost (bez jakýchkoli postranních úmyslů) muže na samotném sklonku života, jehož vzdálený původ je zvláštním kořením vztahu mezi oběma ústředními postavami. Intimní, citlivý a krásný film, zrežírovaný nejlepším možným civilním způsobem. ()
Reklama