John na konci zemře

Velkej a divnej úlet s kupou výbornejch nápadů. Střídavě jsem se v tom ztrácel a nacházel, ale v zásadě jsem si tu ukecanou nechutnost docela užil. Plusem bylo i sympatický herecký obsazení. Kdyby se mě někdo teď zeptal, o čem to vvlastně bylo, nejsem si jist, jestli bych dokázal plnohodnotně odpovědět. Ale to je v tomhle případě asi jedno. 60% (31.07.2014)

Jasný důkaz toho, že by smažky neměly psát scénáře. A když už je napíšou, měly by tyto zůstat ležet na pochcané podlaze zaplivaného squatu. Přitom to při autorově nájezdu začínalo tak svižně a vtipně a prvních dvacet minut dávalo docela naději na originální kousek. Pak ale sníh zabral naplno a následovalo dalších osmdesát blábolivé pičózy Coscarelliho, patrně vydařeného, privátního výletu. Ale já to chápu a nedivím se, že se toužil podělit. Například takový já jsem jednou kdysi zkombinoval Kedlubnový Bolls s pikem, když zrovna probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Někdy uprostřed noci mě pak navštívil Ole Einar Bjørndalen! Nejdříve jen tak chvíli stál ve svých přiléhavých, rudých pitkáčích a s divným výrazem ve svém jinovatkou pokrytém, neholeném obličeji na mě s despektem zíral, jak schouleně ležím na podlaze. To bylo ještě v pohodě. Pak mě ale z ničeho nic začal píchat ostrým koncem hůlky do břicha a strašlivě na mě ječel, ať se, kurva, neválím jako pytel sraček, mažu se okamžitě vyblít a ihned táhnu do stopy. Norsky!!! Myslím, že se mě tenkrát dokonce snažil kopnout do hlavy, ale naštěstí si nesundal běžky, ty se mu šprajcly o noční stolek a svalil se vedle mě. Pak už nevím, probral jsem se s hlavou v míse, a když jsem konečně vytáhl z huby ten tenisák, oholil jazyk a dopotácel jsem se zpět do pokoje, Ole už tam nebyl. Asi vyběhl beze mě, protože chtěl být zase první, hajzl soutěživý. No řekněte sami, nestojí zato, sdílet takové esoterické zážitky s ostatními narkáči? (27.03.2013)

No, řekněme, že už kniha byla dost ujetá a naprosto mimo. Ale ve finále z naprosté ujetosti dokázala vytáhnout tak přemrštěnou změť kravin, že jste častokrát umírali smíchy, nebo naopak hnusem. Film se sice snaží o přehnanost, ale ve finále mu to moc nejde a spousta vtipných scén chybí a jsou nahrazeny nemastnými, neslanými nic moc scénami. Jedna hvězda snad spíše ze soucitu 20% (04.05.2017)

Totálne strelený, bizarný megaúlet. Na tom by nebolo nič zlé, keby sa to veľmi skoro nezmenilo len na haldu absurdností bez ladu a skladu, pričom všetky dobré tromfy boli vyčerpané hneď na začiatku. Úvod mi pripomenul akúsi bizarnú paródiu na Mužov v čiernom zabalenú do ešte výraznejšieho fantasy-hororového motívu (našlo sa tu aj pár slušných krvavých scénok). Len na to, aký bol snímok ukecaný, tam bolo málo humoru a takmer žiadne hlášky ako je u paródií zvykom, aj keď niektoré scénky pobavili. Napr. keď sa zmení kľučka na penis, alebo mäsovo-klobásová príšera s ktorou sa dá dohodnúť a pokecať po telefóne, šoférujúci pes a pod. Potom sa film začal dejovo zamotávať do stále väčších absurdít až nezostalo nič, len jedna veľká hlúposť a nezmysel. Škoda, že tento námet nebol spracovaný formou splatteru, snímok by sa určite vyšvihol ako raketa niekam k výšinám, splatter (pridať na krvi, pridať humor) by sa sem hodil ako riť na šerbeľ. Phantasm som si užil viac. 40/100 (28.10.2014)

Angus Scrimm ešte žije, čo je fajn. Takže nádej na piatu Phantasm stále je. To by sa ale Coscarelli musel prestať zahadzovať takýmito blbinkami. Režisér je to fajn a nápaditosť mu rozhodne nechýba. Škoda že to je len taký nekonzistentný funny zlepenec postupne čím viac nezáživnejší k blížiacemu sa koncu. Podobný úlet ako DETENTION (2011). (13.01.2013)