Orel Eddie

Přiznávám, že skoky na lyžích (byť třeba na olympijských hrách), nejsou mou oblíbenou diváckou disciplínou a příběh Michaela Edwardse, jsem zaregistroval, až po natočení tohoto filmu. Kdybych nevěděl, že je to snímek podle skutečné události, nevěřil bych, že je něco takového vůbec možné. Tento kokos na sněhu, je sice plný klišé a předvídatelných dějových zvratů, ale já jsem se při jeho sledování dobře bavil. A hlavně, Eddieho poselství je nadčasové a inspirující. Opravdu se vyplatí bojovat až do konce a jít si za svým snem, i když jste jediní, kdo věří ve vás samotné. (07.11.2018)

Trpěl jsem celý film při pohledu na křečovitý obličej s výrazem "trpím životem, ale nevzdávám to." Ten člověk neměl talent na nic, vsadím boty, že i špatně dýchal a měl jaterní poruchu s dozvukem samovolných potratů. Film natočený jak reklama na emerické žvejkačky. Nevzdal to. Dvě hvězdičky za nevzdávání. V mém povolání je nezdávání alfa a omega a lidi dnes nechápou, co to je vydržet a nevzdat to. To ještě ocenit umím. (16.10.2016)

Někteří lidi nevěří... tentokrát ze skokanského můstku. Zkrátka existují typy se sníženým pudem sebezáchovy, kterým se tento druh nažívání někdy i osvědčí, pokud se tedy dřív nezabijou... Tak jo - vcelku zábavný, tak trochu hraný Angry Birds na sněhu, ovšem s interesantní kamerou a šarmantním opilcem (a že ty zkrachovalé sportovní hvězdy nenaverbujou na reklamy s alkoholem, ještě by posloužily ;-)) Jackmanem, jehož fešácky padnoucí džíny by zasluhovaly samostatnou zmínku v titulcích. P.S. A to nic není - můj strejda na lyžáku skočil v nestřeženém okamžiku z harrachovského můstku. Taky premiérou. A s hůlkama! P.S.S. Ještě bych ocenila, že Eddie "Eagle" Edwards nebyl po olympiádě přijat na univerzitu... tedy alespoň se o tom nikdo v doslovu nezmínil. (12.08.2016)

"Mě vykopli z každého týmu dřív, než jsem mohl něco dokázat." Příběhy odvážného omítkáře Eddieho Edwardse i exotického čtyřbobu Jamajky jsem sledoval v přímém přenosu a jsem hrozně rád, že byly přeneseny na filmové plátno. OH v Calgary byly totiž posledními, při kterých nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Na ty další už Eddieho nepustili a já si myslím, že baron Pierre de Coubertin by celý ten slavný Olympijský výbor měl chodit po nocích strašit. Eddieho touha po olympiádě je totiž rozhodně inspirativnější než trapné klipové výzvy k tomu, aby se děti hýbaly. Ale zpět k filmu, ve kterém mě pobavily Eddieho pády, první ustátý skok na sedmdesátce i fantasticky přející maminka. Nejlepší však byl sebevražedný hod kladivem, který by v atletice Eddiemu možná přinesl stejnou slávu jako jeho divoké doskoky těsně pod olympijský emblém. Jen ty skoky Véčkem a zpřeházené startovní listiny se nepodařilo vychytat, ale skutečný Eddie zachrání i tohle - https://www.youtube.com/watch?v=A7MmJIy0bjo. (07.07.2016)

„Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas. Základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“ Coubertinovo slavné motto převedené do veskrze pozitivně laděné rekonstrukce s velmi výraznou uměleckou licencí. Outsider, jdoucí za svým olympijským snem v duchu hesla Nikdy neustup a nikdy se nevzdej z Galaxy Questu. Prosťáček, co překoná všechen posměch, překážky i nedůvěru a s Bo Derekovou pod sebou a Van Halenem v zádech udělá to, na co všichni čekáme.. Linie s trenérem Walkenem sice zcela zbytečná a pohár citového vydírání není na konci daleko od přeplnění, ale to všechno lze dát stranou, když tyto „almost true events“ životopisy umí být tak spolehlivými životabudiči. Nedostatečně informované bych chtěl upozornit, že Kam orli nelétají není o Eddieho neúčasti na MS v letech na lyžích, ale válečný film s Clintem Eastwoodem.. (15.02.2017)