Ceremoniář

Hrušínského tvár, oprostená od akejkoľvek mimiky s totálne nehereckým prevedením len dala pomyselný klinec do rakvy tohoto nemastného - neslaného filmu . Katastrofálny scenár a hlavne príšerný strih . A pritom námet to bol vynikajúci. A propos ... Nebol to náhodou TV film. Celkovým prevedením tak vyzeral (19.03.2009)

Sračka a takže nepřekvapí, když autorkou scénáře je polepšená komunisticko disidentská hysterka Kantůrková, hlavní roli hraje "miláček žen" Hrušínský a celé to splácal z režijního hlediska dohromady Jiří Věrčák...je zajímavé, jak se nikdo nedokázal ani ve filmu a ni v literatuře popasovat s životem běžných lidí v této době. Dočkáme s toho někdy? A někde? (08.09.2020)

Trochu kafkárna, trochu Spalovač mrtvol, ale Jan Hrušínský se bohužel, co se hereckých kvalit týče, otci ani zdaleka nevyrovná, a to přesto, že tady podal jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu. Film je občas trochu nudný, jindy znepokojivý, jako by se neuměl rozhodnout, jestli jde o černou anekdotu, anebo ho máme brát smrtelně vážně. Obrazy z recepcí i pohřeb jsou sice zajímavě natočené, ale dalo se z nich vytěžit ještě víc. Dalším plus filmu je výběr hudby. (20.08.2012)

Nechápu, proč by měl být film strhán kritikami, příběh měl dobrou gradaci a spěl pochopitelně k očeávanému finále, kde přece z logiky vývoje nějaká překvapivá pointa nemohla být ,a o nějaké nudě z mé strany nemůže být řeč. Film považuji za velmi vydařený, v němž J. Hrušínský ztvárnil jednu ze svých nejlpeších hlavních rolí. Z vedlejších postav příběhu mě zaujala B. Štěpánová v drobné úloze dcery nějakého papaláše; takovou megeru ještě nehrála. (13.07.2003)

Pěkný námět, a snad i záměr. *** Mít představu o tom, jak a čím by scény měly působit, žel není totéž jako toho neupoceně dosáhnout. Některé moudré knižní deklamace směrem do věčnosti pootočených hlav jsou přímo na zabití, banální práce s kamerou a obecně s řešením scén a vůbec celková doslovnost a prvoplánovost (včetně herectví, viz Báru Štěpánovou, agenty, papaláše a celkově typová klišé, nebo dramaticky temných či impresionisticky laděných tónů doprovodné hudby, podle situace) to místy srážejí k neukoukatelné trapnosti, byť člověk toho evokovaného, leč nenaplněného potenciálu zároveň lituje a věřím, že mnozí spokojenější diváci ve snímku díky té sugestivnosti, jak významně se to všecko tváří, viděli víc, než v něm je reálně přítomno. A to především díky povrchnosti, absenci prokreslených osobních příběhů, vztahů, kauzalit a vodítek, pod níž si hloubku možného dramatu může každý doměřit podle svého - to je ovšem velký zápor každého díla sázejícího na nedořečenost, neboť ta je každopádně bezpracná, nic důležitého sice nezkazí, ale ani nedosáhne. S tím také souvisí nečitelný výraz Hrušínského-Františka - on přísně vzato ani jiný být nemůže, protože nemá jaké konkrétní emoce jakožto osobnost konzistentně vyjadřovat, není, jak mu jako člověku rozumět, jeho příběh a vztah k životu neznáme, ve scénáři je za ním prázdno, neřeší, jestli je to dobrý nebo zlý člověk, uměřený, apatický, nebo dusící hněv, přemáhající zklamání, jaké má s kým úmysly, co se ho dotýká, si od toho, co dělá, slibuje, jestli ho to uspokojuje a proč, a až zúčtuje, jaké vlastnosti a schopnosti bude moci v jiné životní etapě nabídnout, jakým člověkem bude... nada, nula, nic. Jeho vnitřní život je autorům ukradený, a stvořili tak vlastně velice arogantní postavu a film, jimž jsou ukradení diváci - ať si o nich myslí cokoli, nezáleží na tom, film žádnou interpretaci neocení víc než jinou, je to zbytečná práce, ztráta času. *** Film zkrátka nestojí o hlubší pozornost, a především proto také za hlubší pozornost nestojí, byť se člověku nechce ten přitažlivý námět a nedostatečné náznaky jednoho zvláštního životního osudu a příběhu, který by stálo za to odvyprávět důkladně, opustit. Přímo to volá po nějakém poctivějším ztvárnění. *** Podle mého dobrá příležitost pro remake. *~ (26.02.2020)