Tým na hraně

Tohle mistrovství světa jsem prožíval prozatím nejvíce ze všech, jelikož už jsem dorostl do vyššího věku a sledoval jsem jej naplno. Srdeční záležitost! Tenhle “tým na hraně“, to jsou ti největší bojovníci! A tohle je o jejich cestě. “Česko vítězí, ve finále mistrovství světa a zapichuje další vlajku na hokejovém Everestu!“ 5 hvězd! (25.05.2012)

Nejemotivnější mistrovství světa od rozdělení z pohledu českého fanouška. Úžasná cesta podceňovaného a v určité fázi i odsuzovaného týmu (včetně mě) k pravděpodobně nejsladčímu titulu v historii. "Rachna Kachna to to letělo" se mi navždy vryje do paměti a vždy když to slyším/vidím ten moment, běhá mi mráz po zádech. (17.09.2012)

Svižný dokument o naprosto nečekamém vítězství českého týmu na mistrovství světa v Německu v roce 2010. (Jágr: Já jsem měl strach, že spadnem do B skupiny). Labilnější hokejový fanoušek by po turnaji mohl dát klidně na modlení, protože tenhle hokejový zázrak je snad ještě větší než ten z Nagana (i když jeho slávu přece jen nepřekoná) Přiznám se, že na hokej už nekoukám jako za mladých let a na sledování mistroství jsem rezignoval po prohře s Norskem. Dobře mi tak, neviděl jsem pak ani závěrečné zápasy (ve Skotsku, kam jsem se nerozumně vydal na krátký výlet hokej pravděpodobně vůbec neznají) a z finále jsem viděl jen třetinu na letišti v Edinburghu (laptop jednoho českého fandy). O to víc jsem si užil tenhle film. Sestřih branek ze zápasů je proložen rozhovory s některými z účastníků (Rolinek, Vokoun, Jágr, Růžička, Klepiš, Marek, Rachůnek), o nervy drásající okamžiky není nouze (dva finálové rozstřely, Rachůnkův gol v semifinále šest vteřin před koncem). Podívanou kazí jen vědomí, že dva zpovídaní, Rachůnek a Marek, oba výborní a navíc viditelně sympatičtí hokejisti, jsou po letecké havárii v roce 2011 po smrti. Ve filmu se nezminuje sestava, tak ji sem dávám: Vokoun Pavelec, Štěpánek - M. Rozsíval, Němec, Barinka, K. Rachůnek, Čáslava, Blaťák, F. Novák, T. Mojžíš, Gřegořek - Červenka, Marek, Klepiš, Rolinek, Jágr, P. Hubáček, J. Novotný, Vampola, Kašpar, M. Růžička, Koukal, Kvapil, Voráček. Trenéři: Růžička, Weissmann a Jandač. (22.03.2012)

Pamatuju si, jako by to bylo včera, co náš tým začal hodně špatně mistrovství světa 2010 a většina fanoušků jej předčasně odepsala. Byli to ti samí, co se pak stejně jako my opravdoví fanoušci, radovali, že to dokázali. Proč se já považuju za opravdového fanouška? Protože jsem nepřestal věřit, protože jsem sledoval poctivě každý zápas, protože jsem už v úterý, kdy tým nastoupil proti Kanadě, kterou porazil 3:1 (já vím, že to bylo 3:2, ale ten jejich poslední gól dodnes neuznávám kvůli faulu na Vokouna) říkal, že my to celé vyhrajeme. Cestou do školy jsme se vždycky s jedním kámošem hádali - já tvrdil, že to vyhrajeme, on, že sotva, že se maximálně dostaneme do semifinále, protože Švédsko a hlavně Rusko hrálo téměř bezchybně. Nezapomenu, jak jsem doma začal řvát na celý byt, když dal Rachůnek vyrovnávací gól 7 vteřin před koncem, nezapomenu, jak jsme hráli s Ruskem poslední minuty, kdy proti třem našim stálo šest jejich (hvězdných) hráčů a přesto je Vokoun ještě solidně potrápil a pustil jen jediný gól. Nezapomenu, jak jsem byl právě na finále v jedné hospodě a právě v těch posledních minutách jsme se všichni spontánně postavili na židle či stoly, abychom viděli opravdu vše a byli hokejistům o něco blíž. Zkrátka a dobře, na tohle mistrovství světa nikdy nezapomenu - tým, který měl 25 omluvenek a který se semkl a doslova vydrápal (znovu) na vrchol a zastavil Rusko (28 výher v řadě měli Rusové na mezinárodní úrovni, až my jsme tohle zastavili a navíc jsme jim, stejně jako Kanadě v roce 2005, vzali "zlatý hattrick") a opravdu dokázal, že to není klišé, když potom v kabině kapitán Rolínek řekl, že tohle dokázali proto, že hráli jako opravdový tým, jeden za druhého a ne pro sebe a že o tomhle je hokej. Myslím, že pro naši generaci, která si nepamatuje Nagano (v té době mi bylo 7) je tohle velice podařený ekvivalent. 100 %. (05.01.2013)

To byl gól, asi ještě silnější zážitek než Vídeň 2005, což je daný tím malým očekáváním, ale o to větší paráda na konci, dodneška mě sere, že jsem na Rachnu-kachnu nemohl vidět živě. Ale pak koukat na tu ruskou squadru, jakejch šest jmen tam drtí tři naše a stejně to těm sólistům z východu není nic platný, to je nezapomenutelný. Bohužel k dokumentu samotnýmu, obávám se, že éra, kdy těmhle sestřihům budu dávat plnej počet, už vinou někdy až zbytečnýho stříhání a zbytečně hrdinskejch gest a keců skončila někdy po Naganu. (31.12.2011)