Válka, kterou nevidíte

Vynikající a zároveň děsivý film o tom, jak se dnes "dělá" válka. Jak politici ruku v ruce s médii získávají podporu pro "jejich" válku u běžných občanů. Propaganda, manipulace, lži, které rozesílají do éteru znamenají, že novináři (kromě hrstky skutečně nezávislých) mají na rukou krev stejně jako tvůrci válek a vražd stovek tisíců nevinných - politici. Nejvíce mě vyděsilo konstatování, že I. světová válka znamenala 10% civilních obětí, II. světová válka 50%, válka ve Vietnamu 70% a válka v Iráku už 90% zavražděných civilistů. Kdo si dnes myslí, že se ho válka netýká a že je z obliga, krutě se mýlí. (04.04.2014)

Na můj vkus příliš ukecané, trochu nudně zpracované, nicméně velmi alarmující! Těch pár odpadů bych zde opravdu ignoroval, protože je dali lidi, kteří zrovna přišly o iluze a to samozřejmě bolí. To, co mě však nejvíce zaráží a nejvíc mrzí, je obecná povědomost o tomto dokumentu a o jeho předchůdci (War on democracy). U nás je to skoro 200 hodnocení, na IMDB něco přes 350. Dohromady je to směšně zanedbatelné číslo. Doufám, že tím zájem o dokumenty neklesá, že je to jen náhoda. Pořád ale nechápu, proč z Pilgera děláte nějakého levicového breptu. Tady nejde o stranu, ale o to, že se vraždí nevinné lidi a ve zprávách to nazvou vojenskou akcí proti teroristům. Doufám, že Pilgerova snaha bude pokračovat a lidi ze sebe nebudou dělat ovečky médií....ehm vlád...přečtěte si odstavec ´´Opatření proti WikiLeaks´´ zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/WikiLeaks (18.12.2012)

On se těžko najde filmový dokument, který bych vyloženě pozitivně ocenil. Příčiny jsou následující: --- 1) Mediální manipulaci beru vážně. I tehdy, když se mi vyslovené názory líbí. Takže konkrétně v tomto případě by si odpůrci americké invaze v Iráku měli uvědomit, že tenhle dokument vznikl se stejným cílem a používá stejné prostředky jako dokumenty "na objednávku" americké vlády, akorát nás manipuluje k opačnému názoru. --- 2) Film a televize jsou vynikajícími prostředky tzv. "názorné agitace" (pamětníci ten termín znají), ale mizernými zdroji informací. Protože se v tématu tohoto dokumentu náhodou vyznám (a to výlučně díky studiu mediálně nezajímavých pramenů), mohu zodpovědně prohlásit, že přístup k subjektu a vyslovené argumenty jsou triviální, leckdy vědomě překroucené, ale častěji bezděky směšné svojí naivní prostotou. --- Takže jak hodnotím? Pár lidí vyslovilo na kameru své postřehy a názory. Všichni odborníci na novinařinu, žádný odborník na Irák nebo Blízký Východ. A symptomaticky platí i to, co dokument opakovaně vytýká většinovému, vládu podporujícímu zpravodajství: za půldruhé hodiny se nedostal ke slovu jediný Iráčan. (06.05.2014)

Neřekl bych, že se jedná o válku kterou nevidíme, nýbrž spíše o válku, kterou vidět nechceme, protože o naši prdel zatím nejde. Naše prdel totiž stále sedí na té pevnější židličce, pod kterou nevybuchují granáty a není tedy důvod cokoli podnikat. Bojím se však toho, že si jednou budeme muset taky holt přesednout a poté už pravděpodobně nezbude nikdo, kdo by se za nás postavil. Víceméně se mohu pod tento dokument podepsat v plném rozsahu. Takhle z globálního pohledu si nemyslím, že by říkal něco šokujícího či nového, ale poodkrývá nejrůznější konkrétní detaily, nad kterými zůstává mnohdy rozum stát a mnohokrát jsem se neubránil takovému tomu WTF úsměvu. Líbilo se mi to. Práci Johna Pilgera oceňuji. S jeho názory souhlasím a zpracován je dokument také celkem chytlavě. (29.08.2015)

Dokument, o kterém lze říci mnoho, rozhodně však ne to, že by vytvářel nějaké konspirační teorie. Netvrdí, že 11.9.2001 se stalo s pomocí dálkově řízených letadel a výbušnin nebo něco v tom (ne)smyslu. Jednoduše popisuje a shrnuje to, jak funguje "prodávání" války veřejnosti. A prostřednictvím výpovědí osob, které se samy podílely na tomto prodávání, popisuje mechanismy, kterými je toho dosahováno. Efektivní záběry pořízené embeded žurnalisty a exkluzivita výměnou za "žádné otázky". Zaplavení technikou, efektivností, která přebíjí něco tak prostého jako je smrt. Názor prezentovaný bez protinázoru, bez kritického rozboru. Taková je většina médií. Tedy ne že by se ten druhý názor či kritický rozbor nikdy nepublikoval, ale činí se tak ve tři ráno a podobně. Sám si pamatuji, jak jsem na ČT narazil na Taxi to the Dark Side v podobně nočním čase. Každopádně média se vesměs chovají jako obyčejné děvky, o objektivitu dávno nejde. Naše česká nevyjímaje, a to je to ještě posílené vlezdoprdelismem našich politických představitelů "našim spojencům" až ze zámoří, královně a Izraeli. Popravdě to prodávání války je jen jeden okruh, ve kterém se to děje. Volby, církevní restituce, všechno to je děláno stejným způsobem. Kdysi byla doba odvážných novinářů, kteří se nebáli klást otázky a zpochybňovat. Murrow, Woodward, Bernsein a další. To byla opravdová demokracie, když takoví lidé působili v celoplošných médiích. Teď ano, každý může psát blog a tak dále, ale zajímají nás jen kritické a blokované blogy v Číně. Kritizovat ty za hranicemi, to je "demokracie" dneška. (08.07.2013)