Když jsem naposledy viděl Paříž

Božíčku, to bylo unylééé... :-( Van Johnson podal myslím dost tristní výkon, jeho postava byla kožená, strašně nezajímavá, zbabělá a neurčitýho věku. Z Liz taky nejsem nijak zvlášt' nadšená, být hezká nestačí... Aspoň trochu za pozornost stála postavička Lizina tatínka, připomínal mi tak trochu knížete Schwarzenberga :-D. Zkrátka, jak už bylo řečeno, nenáročná telenovela z let padesátých, kdo má rád ufňukaný slabochy, bude spokojen... (04.09.2010)

Určitá míra telenoveloidnosti se dala čekat, ale tohle bylo na mě moc. Největší chybou filmu byla postava hlavního hrdiny, resp. jeho představitel, který z něj udělal ufňukaného idiota bez špetky charismatu. Sorry, ale lamače ženských srdcí si představuju jinak než postaršího ňoumu s květákem na hlavě, který buď brečí, nebo chlastá. (05.04.2010)

Jednoduchý příběh o tom, že nás nemění bohatství a peníze, ale teprve ztráta a bolest či vědomí, že tu je někdo druhý, někdo, kdo ná potřebuje, natočený s citem, sice v rámcích hollywoodské produkce tehdejších let, ale na druhou stranu s dostatečným odleskem reality v každé scéně - i v té nejslzopudnější. Někomu stačí k dospělosti věk, někoho musí ten život pořádně zmlátit, aby se stal dospělým. (07.01.2010)

Ačkoliv Brooksův film nepřekonává hranice žánru a viditelně trpí rozporem mezi psychickým světem meziválečného období, kam se hlásí jeho předloha, a poválečnou dobou, do níž byl položen dobově aktualizovaný vlastní děj PAŘÍŽE, kvalitní výkony jeho protagonistů - nejvíce v paměti utkví mladičká Taylorová a pozoruhodný vývoj její postavy od lehkomyslnosti k zodpovědnému vyzrálému mateřství a partnerství - i přesvědčivé zachycení psychologie a hodnot starého životního stylu (životního stylu tzv. starých středních vrstev před evropským zlatým věkem) z něj činí navzdory třpytivému hollywoodskému hávu, do nějž je přizaobaleno, dílo nadprůměrné a divácky i dnes vděčné. PAŘÍŽ chce být - a opravdu je - hřejivou nostalgickou reminiscencí právě těchto zkušeností a souvislostí. (31.12.2009)

Film je melodramatický ve špatném slova smyslu, vyprávění nemá spád a šokující je přístup hlavního hrdiny ke svému otcovství: když ovdoví a dcera ho nejvíc potřebuje, prostě se o ni není schopen postarat ani se o to nepokusí a bere jako samozřejmost, že to udělají příbuzní. Po čase zjistí, že bez dcery nemůže žít, tak si pro ni přijede. Opět ne kvůli ní samotné, ale kvůli sobě. Dítě jako věc! Nesnáším tento typ hrdinů utápějících se v alkoholu a sebelítosti nad životem, který si sami vynalézavě packají. Liz byla opravdu nádherná! Doufám, že to Scott Fitzgerald napsal jinak. (10.01.2010)