Režie:
Peter SolanKamera:
Tibor BiathHudba:
Wiliam BukovýHrají:
Štefan Kvietik, Valentina Thielová, Józef Kondrat, Gerhard Rachold, Manfred Krug, Edwin Marian, Jindřich Narenta, Ján Kováčik, Ľudovít Ozábal, Jan Bobek (více)Obsahy(1)
Velitel koncentračního tábora Walter Kraft (M. Krug) je amatérským boxerem. Kondici si udržuje v dobře zařízené posilovně, zatímco podvyživení vězňové musejí celý den tvrdě pracovat. Pokusy o útěk se zde trestají okamžitou smrtí. Jedním ze skupiny dopadených uprchlíků je i Slovák Ján Komínek (Š. Kvietik). Kraft jen náhodou zjistí, že vychrtlý mladík je také amatérským boxerem. Jelikož velitel potřebuje k tréninku sparingpartnera, ušetří Komínka smrti i povinnosti pracovat a pověří svého asistenta Williho (E. Marian), aby vězně „vykrmil“. Zesláblý Komínek se zpočátku veliteli nemůže v ringu rovnat, avšak zanedlouho se ukáže, že Kraft je mizerným sportovcem a že Komínek je schopen jej poslat k zemi. Jenže tady nejde o vítězství v boxu a už vůbec ne o pravidla fair play. Komínek dobře ví, že bojuje o život – a to nejen o svůj… (Česká televize)
(více)Recenze (98)
Jednoduchý a dokonale účinný príbeh, ktorý ma zasiahol tak silno ako dávno žiaden československý film. Bál som sa konca, s vedomím toho, že neviem, ktorým smerom sa to celé vyvinie - a to dokonale zafungovalo. Štefan Kvietik je legenda, kameraman predbehol o dekády svoju dobu. "...dážď, bociany, potôčik, jahniatka, šibačky, skaly, rodina..." Silná vec ! ()
Velitel koncentračního tábora Willy Kraft (Manfred Krug), vášnivý amatérský boxer, pramálo se starající o praktický chod organizace mu svěřené, sveden vidinou laciného kondičního tréninku, promění - v rámci trestu za nezdařilý útěk – jednoho z vězňů, nepoddajného slovenského odbojáře Jána Komínka (Štefan Kvietik) v osobní boxovací pytel, nevěda, že čím více do něj bude bušit, tím se zvyšuje šance, že se mu jeho údery – v rámci zachování zákona akce a reakce – mohou jednoho dne vrátit a že to může být ošklivé! Solanův třetí (a zřejmě i nejslavnější) celovečerní film “Boxer a smrť” ukazuje v plné nahotě dehumanizační praktiky nacistů, a směle se zařazuje k tomu nejlepšímu, co bylo na téma nelidskosti nacismu a nezlomnosti osobní odvahy v Československo natočeno. Autentičnost filmu posiluje fakt, že se ve filmu krom slovenštiny mluví i polsky a německy. 75 % [dafilms] ()
„Willi, vykŕmiš ho! Za tri dni musí pribrat' štyri kilá.“ „Štyri? Dá sa to?“ „Dá. Ako pokus by to bolo zaujímavé. O tri dni to skúsime znova. Potom uvidíme, na čo sa hodí.“ Myslím, že tento film sa vyrovná filmom zo sveta, ktoré sa odohrávajú v koncentračnom tábore. Štefan Kvietik, Manfred Krug a Edwin Marian v podstate tvoria štandardné spektrum postáv lágru – väzni, trýznitelia a posluhovači. Pred časom som si pozrela poľský film „Mistrz“, už vtedy som si povedala, že sa musím vrátiť k našej, starej československej verzii. Neurobila som chybu – obidva filmy ma zaujali svojim posolstvom, lebo príbeh nie je len o boxerovi, ale hlavne o dobe a ideológii, podľa ktorej bolo v poriadku vyhladzovať a vyhladovať celé národy. ()
Strhující příběh je působivou kombinací skvělého scénáře, nápadité režie, skvělých herců ve středoevropském rozměru (zejména vynikají v titulních úlohách Štefan Kvietik a Manfred Krug, jimž zdatně sekunduje dnes prakticky neznámá Valentina Thielová. Přes určité politizující momenty - v dané podobě pochopitelné - je BOXER i zajímavým vhledem do anatomie všednodennosti koncentráčnické komunity i jejích dozorců. Náznak lásky k polskému děvčeti splývá do otevřeného konce civilního hrdinství titulní postavy, pro kterou jsou životy nevinných spoluvězňů důležitější než vlastní přežití. Ilegální elity, jak víme z uveřejněných vzpomínek někdejších vězňů (např. ze strhující knihy Jiřího Beneše V NĚMECKÉM ZAJETÍ), se tak skutečně chovaly. Filmy ražení a kvality BOXERA se stávaly ve své době další známkou dovršující se slovenské národní emancipace v česko-slovenském soužití. Zakládaly se tu nové, na kultuře a vědě založené vzájemné tradice a přátelství, která přetrvávají i dnes, více než 20 let po politováníhodném ukončení existence československé státnosti. ()
"Vykŕmime tě jak svini...Her komandant musí mít do čeho mlátit..." Štefan Kvietik a Manfred Krug...Obsadenie týchto dvoch bol výborný ťah. Už prvý stret týchto dvoch zástupcov dobra a zla na apelplatzi dáva tušiť, že toto bude silná káva. Kto sa dokáže 2x vyhnúť pravému háku her komandanta?? Ty budeš boxer, nie? Zlo v podobe veliteľa koncentráku nie je to najhoršie, čo sme videli. Zdá sa, že má zmysel pre spravodlivosť, "šport je šport", vraví. Aspoň kým súboje vyhráva...Filmu strašne pomáha nemčina, film je z veľkej časti v nemčine so slovenskými titulkami, zaznie tu i poľština a to dodáva silný pocit reálnosti. Neviem, čo chváliť skôr, či hercov, príbeh, exteriéry a interiéry tábora...Všetko je na profi úrovni , porovnateľné i s najlepšími svetovými hitmi na túto tému. Poteší i niekoľko davových scén, ktoré vyčnievajú v silnom kontraste s pomerne komorne ladeným filmom. Osobne mi veľmi sedí i taká nenápadná scéna akou je spoločné rúbanie dreva s her komandantom. Berie to ako rozcvičku, druh tréningu a v tej chvíli nemyslí na svoje postavenie. Dôveryhodne vyznieva i snaha nacistu, aby ho po vojne neobvinili z neférového správania. Ale môže hrať väzeň s veliteľom koncentráku fair-play? Na tému vojna a šport, ťažko nájsť niečo lepšie. Jeden z najlepších československých filmov, z 2. svetovej určite. 100%. ()
Galerie (18)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (23)
- Scenár bol z ideologických dôvodov zamietnutý. Námet neprešiel politickými kritériami pre podozrenie z propagácie fašizmu. Najvyššie politické miesta v roku 1958 usúdili, že ide o profašistický film. Keď sa Nemec tvári, že hraje fair-play, to pre nich znamenalo, že film ukazuje dobrého Nemca. (gogo76)
- V snímke nejde o filmovú fikciu, spisovateľ pri písaní svojej poviedky vychádzal aj z reálnych spomienok väzňa Tadeusza Borowského na zápasy v Osvienčime. (Raccoon.city)
- Hudbu do filmu skomponoval Wiliam Bukový. Vo filme jej je asi 5 minút, no napriek tomu získala cenu za najlepší hudobný doprovod na MFF v San Franciscu roku 1963 aj preto, lebo predsedom poroty bol na tú dobu mimoriadne progresívny hudobník Luciano Berio. (rudeboy)
Reklama