The Lady

Nejnovější film od režiséra filmů Arthur a Minimojové, Arthur a Maltazardova pomsta a Arthur a souboj dvou světů je vážné životopisné drama o barmské disidentce Su Ťij. Platí o něm většina toho, co platí o podobných filmech, jako třeba zdlouhavost a absence překvapení. Film má ale i pár kladů, které třeba The Iron Lady neměla - neotřelé prostředí a scénu z (pro někoho možná spoiler) předávání Nobelovy ceny za mír (in absentia), která je předčasným vrcholem filmu. Michelle Yeoh je svému předobrazu překvapivě dost podobná. Shrnu-li to, jde o druhý nejlepší film odehrávající se v Barmě všech dob! (hned po Rambo: Do pekla a zpět) (03.06.2012)

The Lady, výstižnější název této biografie už být nemohl, což nemyslím zrovna jako kompliment. Kromě vskutku noblesního vzhledu a mírumilovného vystupování za každé, sebenapjatější situace, jsou výraznější aktivity této dámy ukázány jen letmo. Filmová Aung San Suu Kyi je elegantní a jemná žena, každého okouzlí svými úsměvy a kvítky ve vlasech, ale budí dojem, že k politice se připletla nechtěně jak slepý k houslím. Ve stylu, taťka byl oblíbený generál, zavraždili ho, tak když jinak nedáte, budu pokračovat v tom, co on už nestihl. Hluboko pod kůži ji nahlédnout nemůžeme. Její disidentská angažovanost se zkrátka jeví jako zájmový kroužek vzdělané hospodyňky a co divákům bezpochyby zůstane v paměti jsou jen nesmyslně často zobrazovaná vítání a loučení s milujícím manželem a poslušnými syny. Besson nešetří přemírou sentimentality, jenže ve špatném námětu, protože soucit ani obdiv pro tuto historicky zajímavou osobu to u mě nepodnítilo. Téměř se až hlásí dojem, že onu Nobelovu cenu obdržela jen za léta strávená jako způsobný domácí vězeň. Dobře míněné, důležité poselství se bezmála vytrácí. I když určité aspekty informativně obohatí, to je bez debaty. Díky tomu je to i přes nedostatky film z kategorie „měl by být viděn“. Když už pro nic jiného, tak pro herecké výkony a úchvatné scenérie. (23.04.2012)

Ako takmer každý geniálny režisér, aj Besson si do svojho portfólia prihodil životopisný film. A je podstatne lepší ako napr. Spielbergov LINCOLN... Lady je zrežírovaná precízne, ale je len dobre, že sa Luc drží v úzadí a citlivý príbeh necháva voľne plynúť (teda naopak, ako to býva pri väčšine jeho akčnejšich filmov). Michelle už dávno ukázala, že okrem kopačiek z otočky jej ide aj charakterové herectvo, a postavu Suu poňala úžasne realisticky (nieže by som skutočnú Suu poznal, ale herečkyn prejav dokázal vytvoriť plnohodnotnú postavu). A o to viac prekvapí David Thewlis v úlohe jej manžela, ktorý najprv pôsobí ako komická figúrka (v nekomickej situácii), aby sa z neho následne vykľul herecký výkon roka (zrovnateľný s napr. Markom Rylanceom v MOSTE ŠPIÓNOV). Lady je nehrdinský film o hrdinstve, ktorý nevynáša súdy (resp. ich vynáša na obe strany: "Mali sme krásnu bohatú zem a potom prišli cudzinci a vzali nám ju.") a nesnaží sa za každú cenu démonizovať režim v Barme (hodnotí ho prostrednictvom postáv). Napriek tomu, že nie som zástanca nepolitikov typu Václav Havel, ale tento film ma presvedčil, že v určitých chvíľach je dôležitejšie posolstvo a symbolika ako reálna schopnosť riadiť krajinu... (05.06.2017)

Je to žánrový film, navíc v té nejvíc konzervativní a nejlépe přístupné podobě. Je dobře, že se takové filmy točí - fungují jako dokumenty, jen ne únavnou a faktografickou formou, ale doplněné příběhem, napětím a citlivostí na vhodných místech, stejně jako tíhnou ke zdlouhavosti. Mnohem víc vypráví film o manželovi známé disidentky a o tom, jak se o její věhlas zasloužil. A s tímto jsem se na film i díval. O Aun Schan Su Ťij jsem věděl jen něco málo (zmínka v Dillizově komiksu Barma a pak různá slovníková hesla) a tak jsem doufal jen v prohloubení a doplnění znalostí, tedy žádný hluboký umělecký zážitek. Mimochodem jsou tam zmíněna jména snad těch nejslavnější humanistů/disidentů 20. století (existovalo předtím disidentství?) - Desmond Tutu, Gándhí, Václav Havel, Martin Luther King a Nelson Mandela. (20.05.2016)

Nezbývá mi než smeknout klobouk. Tento film mě zcela odrovnal. Nepříliš známý film o nepříliš známé situaci v Barmě. Názorná ukázka toho, jaký je rozdíl mezi emancipovanou píčou a DÁMOU. Malá výtečka snad jen k těm pár menším dějovým skokům, kdy mi po pivě trvalo pár sekund, než jsem se zorientoval, co vlastně sleduji. Tohle se Bessonovi moc povedlo a zaráží mě, že tu není podstatně vyšší průměrné hodnocení. Tohle se Bessonovi moc povedlo. Krásné a procítěné vyobrazení člověka, který se rozhodl vzdát toho nejcennějšího ve svém životě, aby pomohl získat svobodu těm, kterým se dlouho nedostávala. Maximálně mě snímek vtáhl do děje a chytil za srdíčko. Obrovsky mě dojímá, když se někdo dokáže vzdát vlastního pohodlí a spokojeného života, aby pomáhal těm, kteří si sami pomoct nedovedou. A všechna čest i jejímu manželovi a dětem. Pokud je snímek příliš neidealizoval, tak zde David Thewlis zahrál dokonalou reklamu na dokonalého manžela. Stopáž vypadá děsivě, ale o nějaké zdlouhavosti, či vatě v kterékoli pasáží absolutně nemůže být řeč. K mému velkému překvapení má film obrovské tempo po celou dobu svého trvání a mohl by být klidně i delší a stále by měl o čem předávat informaci. Celé se mi to totiž i přes tuhle stopáž zdálo zkratkovité. Nebránil bych se více nakouknout pod povrch této části barmských dějin. Film mě nejenom bavil, ale i inspiroval a to je naprosté maximum, čeho může filmař u svých diváků dosáhnout. Více takových filmů. (07.04.2019)