Terapie láskou

Asi už stárnu nebo co, ale tohle je po Perks of Being a Wallflower podruhé za měsíc, co jsem byl opravdu dojat. A tentokrát ještě o několik stupňů více, než v předchozím případě. Téhle romantice se totiž nedá nic vytknout od výborného scénáře, přes nenápadnou avšak brilantně přesnou režii až po hereckou třešničku na dortu. Po herecké stránce se tomu totiž opravdu nedá co vytknout, Bradley definitivně ukazuje, že kromě ocenění za sympaťáka roku bude brzo brát i všechna různá ocenění, Robert De Niro tu nominaci také získal po právu. Nejvíc si ale celý film pro sebe ukradla kouzelná Jennifer Lawrence, ze které jsem zkrátka nemohl odtrhnout oči. Dramatická i romantická část navíc společně fungují na jednčku a na vtipných scénách se zde překvapivě také nešetří. Takový pozitivní příval energie jsem po filmu již dlouho neměl, navíc to ve mně po pár dnech stále roste a roste. Druhé a další podívání je zkrátka podmínkou. (17.01.2013)

Terapie láskou není žádná hloubková psychologická studie, ani pokračování Cronenbergovy "Terapie slovem", představuje nám dva poškozené charaktery v ladné, vtipné a neskutečně povznášející romantické dramadii, jejíž závěrečné vyznění "láska léčí" dokonce nepůsobí jako klišé. David O. Russell napsal všední, ale přitom brilantní snímek vhodný pro každého. Líbí se mi, že Russel se (i v předchozích filmech, viz Fighter) nevěnuje schopným jednotlivcům v záhadně dysfunkčních rodinách, ale naopak postavám s individuálními vadami, které jsou schopny spolu vždy vyjít, utvořit rodinné pouto a uctít rodinné zázemí... Jistě je poněkud naivní, když snímek využívá bipolární poruchy hlavního hrdiny především pro humor, nicméně žánrově bipolární je i on sám - někdy se na nás zamračí, jindy usměje... Častěji usměje. PS: Jennifer Lawrence je boží. 9/10 (15.01.2013)

Když se do sebe zamilují dva magoři, je to zábava. Pokud má navíc jeden z nich magora i otce, je to zábava s korunkou. Dialogy jsou hyperaktivní lahůdkou a závěrečné sázkařské orgie jakbysmet. Nic víc divák hledat nesmí - pro samotnou romanci zase tolik prostoru nezbývá (naštěstí) a povinný závěr je skutečně jen povinností. Jennifer Lawrence - palec hore (zase). (07.07.2013)

Pokud jsou ta procenta myšlena tak, že se při tom výborně usíná, tak bych klidně dala sto procent. Příběhy narušených lidí mě zajímají, ale tady jsem už po dvaceti minutách měla vážně po krk toho "Ale Nikki se ke mně vrátí,...", mimoto se tam neustále jenom řve. Tohle je pro mě zkrátka další záhadou (nejen) na čsfd. Možná se k tomu ale jednou vrátím, trpělivější, v lepší náladě..Oscar pro Jennifer je jen ukázka toho, že akademici jsou senilní a mají rádi výstřihy:))). Sice ji mám celkem v oblibě, ale to už předvedla lepší výkon v Hunger Games... (14.01.2013)

Pôvodne som sa mal výčitky voči tomu, že som sa počas filmu bavil, smútil a páčil sa mi aj po jeho skončení, no skrátka som to O. Russellovi zožral aj s navijakom. Potom som však zistil, že asi niesom jediný, a tak na tom filme asi niečo bude. Pokiaľ bežné rom-comy trpia nedostatkami ako príšerní herci, medzi ktorými nie je cítiť chémiu, scenárom, kde už počas piatich minút viete predvídať záver, či prvoplánovou melodramatickou zápletkou, tu nie. Herci sú skvostní, chémia je tak hmatateľná, že by som miestami nevidel Bradleyho a Jennifer ale Pata a Tiffany, scenár ma naozaj podarené dialógy, ktoré oplývajú šarmom a eleganciou, zápletka je jednoduchá, no dej filmu sa naozaj nedá porovnávať s tuctovými nádielkami bežnej hollywoodksej produkcie. Každá scéna má svoj zmysel, je to nepredvídateľné, milé, kreatívne, očarujúce a ja sa zase prichytávam pri tom, ako sa nad tým infantilne rozplývam. Každopádne sa mi to teda páčilo, bol v tom cítiť závan žánrového čerstvého vzduchu na poli romantických klišé komédií. 85%. (03.04.2015)