Terapie láskou

Na americké romantické filmy veľmi nie som, ale tu som urobil výnimku a po filme musím uznať, že som urobil dobre. J. Lawrence ide ako píla, ťahá to z filmu do filmu a výrazná charizma i talent sa jej uznať musí. Postava B. Coopera je nevypočitateľná, preto aj keď sa zdanlivo nič nedej, je divák stále v pozore. Výberu DeNirových rolí v posledných rokoch vôbec nerozumiem, ale tu mu náhoda dožičila dobrú rolu a konečne som ho videl v niečom, kde môže aspoň trochu uplatniť svoj talent. Hlavná dvojica Cooper a Lawrencová sa k sebe výborne hodí a aj keď podvedome cítite ako to skončí, rozhodne film nepôsobí ako prvoplánový romantický film a to je jeho najsilnejšia zbraň. Je to akési prirodzené, ten posun a vývoj v ich vzťahu, žiadne zamilované kecy, jednoducho si padli do oka. Tento prístup si ma získal a aj preto hodnotím vyššie. 80%. (25.01.2015)

Nemůžu říct, že bych se nebavila - i když bych snesla celkovou stopáž tak o 15 minut kratší. Ale obávám se, že za 2-3 týdny si z celého filmu budu pamatovat tak akorát scénu v bistru s debatou o sexu a to, jak si Bradley Cooper stěžuje jaký byl Hemingway hajzl. Celkově je to lehce nadprůměrná romantická komedie. Souhlasím s názorem, že Bradley Cooper předvedl mnohem víc než Jennifer Lawrence. (25.07.2013)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

To jsou mi zase homoódy a enormně přebušená procenta! Prý "nejorginálnější romantická komedie", "skvostná romance" a podobné výstřiky životem zklamaných vdov a obézních hochů, co nepokrytě vyleštili u Hladových her. Hovno, je to terapie žehem. Základní kostra postav nepatrně originální je, protože tokání mezi nymfou s přetočeným tachometrem a maniodepresivním pacošem tu snad ještě nebylo, ale o komedii nemůže být řeč, romantické to je asi jako morová rána, a tak nakoupíte jen dvě hodiny oscarově klišovitého žvanění zakončeného hříšným kancem, u kterého by pošel nudou snad i závodní psychiatr. Pravdou je, že slečna Lórencová by už jen svým medovým basem mohla úspěšně napomáhat při odběru spermatu, a tak se u toho dá alespoň trochu rozjímat o čvachtání v loužích a polohových závodech v olympijském bazénu. Ani Bredlyho tentokrát nezabili, je sladký a hraje jako o život a na své si tak dozajista esteticky přijde i menšina s rektálními teploměry. (11.02.2013)

|| Scenár: David O. Russel / Predloha: Matthew Quick | Hudba: Danny Elfman | Produkcia: Bruce Cohen, Donna Gigliotti | Distribúcia: The Weinstein Company | Štúdio: The Weinstein Company, Mirage Enterprises | Rozpočet: 21 miliónov $ | Tržby: 232,237,526 $ || Herecká lahoda. Pekný námet, obsahujúci zbytočné postavy, ktoré rušia celkový prúd deja a nemajú čo pridať. Celkovo to potom pôsobí gulášovito, čo je veľká škoda, pretože inak by som napálil možno aj plnú pálku, aj napriek záverečnej gíčovyto-emočne-vydierajúcej tendencií. Ťažký nadpriemer. Hlavne herecky. (27.04.2013)