Danny Rose z Broadwaye

Na první pohled možná nenápadný, ovšem na druhý, třetí, čtvrtý až bůhvíkolikátý další velice příjemný, ne-li výborný příspěvek do filmografie Woodyho Allena. Trochu překvapivě (tedy alespoň pro mě) tentokrát před kamerou nehrál prim sám Allen, nýbrž spíše úžasná Mia Farrow v poloze, v jaké na ni nejsem zvyklý. Neznamená to ale, že by Allen prchající před italskými mordýři vybavenými pistolí a sekerou nebyl kouzelný. Škoda jen, že jsme neviděli toho "Clarkova tučňáka na kolečkových bruslích v převleku za rabína". Nebo alespoň jednonohého stepaře. (11.02.2014)

Ve filmovém umění se postupem času vytvořil nový něco-jako-žánr - "lidský film". Nikdo přesně neví, co si pod tím představit, ale přesto známe spoustu zástupců. Píšu to proto, že Danny Rose je patrně "nejlidštější" Allenův snímek. Tolik empatie k hlavní postavě se ve filmu jen tak nevidí. Těžko si umím představit člověka, kterému nebude Danny Rose sympatický. Když na konci zůstane sám mezi svými "příšerkami" je mi ho líto víc, než Kolji, který ve vaně volá babušku. Jinak hlášky jako vždy dokonalé (,,Moje tetička nebyla moc hezká. Vlastně vypadala jako návnada na ryby."). (28.04.2007)

"Člověk by se měl cítit provinile, já se třeba cítím provinile celý život, a to jsem nic neudělal." "A věříš v Boha?" "Ne, ale cítím se kvůli tomu provinile." Brilantní dialogy, pro který Woodyho tak miluju, navíc tenhle filmu působí trošku jinak, je z něj cítit závan čiré lidskosti. Ale pro mě osobně by ideální konec byl v momentě, kdy Woody alias Danny odmítne Miu Farrow a ta smutně odchází. Danny se pak tváří bolestivě, v té chvíli je tam ale cítit dar za tu oběť-pocit smířlivého prozření. Alespoň tak to na mě působilo, ale jen do chvíle, kdy Woody vybíhá na ulici za Miou. To už je podbízení divákům, který chtěj sladký konce. Jenže lidi se bojej ukončování vztahů (patřím mezi ně), pocit, že budou sami je nutí stále rozehrávat dramata zvaná láska, aniž by byla ta pravá láska skutečně přítomná. A asi proto je tenhle závěr přijímán jako jeden z nejromantičtějších ve Woodyho tvorbě. Nemůžu s tím souhlasit, Mia tady představuje ženskou, která neví co chce, mění partnery podle nálady a ve skutečnosti by brzo zametla i s Dannym. Oproti Manhattanu, kde je Woodyho útěk za svoji láskou opodstatněný logikou předešlého děje. Ale vem to čert, celkově je to moc příjemný dílko - 85%. Nebýt zmíněného konce, tak jednoznačných 100! (05.02.2008)

Vynikající posmutnělá komedie Woodyho Allena. Jeho Danny Rose je takovou snůškou Allenových mindráků, ale na druhou stranu i dobrých vlastností. Chce vytěžit maximum, ale nemá štěstí. Jak říkám je to takový melancholický koktejl komedie, romantického dramatu, mafiánského a psychologického filmu. Je zde sice spoustu Woodyho hlášek, ovšem je zde také smutek, výčitky svědomí a pod. Konec filmu je opravdu špičkový. Filmy Woodyho Allena z tohoto období jsou humorné a zároveň melancholicky smutné, ale v každém případě neskutečně příjemné. A "Danny Rose z Broadwaye" patří určitě k těm nejlepším. (24.04.2007)

Danny Rose je manager-moula, který se snaží svou neschopnost nahradit extrémní obětavostí a kterého nakonec každý odkopne - v této roli mi konečně Woody Allen, jako herec, seděl více, než kdykoliv předtím. Bohužel naopak musím poznamenat, že co se týče filmu, kromě scény s héliovými hlasy si nevzpomínám na žádný podařenější vtípek, ani na žádnou hlubokou myšlenku. Proto, ač film rozhodně nevidím jako nějaké zklamání, musím zvolit nižší hodnocení. 7/10 (09.02.2008)