Danny Rose z Broadwaye

"Člověk by se měl cítit provinile, já se třeba cítím provinile celý život, a to jsem nic neudělal." "A věříš v Boha?" "Ne, ale cítím se kvůli tomu provinile." Brilantní dialogy, pro který Woodyho tak miluju, navíc tenhle filmu působí trošku jinak, je z něj cítit závan čiré lidskosti. Ale pro mě osobně by ideální konec byl v momentě, kdy Woody alias Danny odmítne Miu Farrow a ta smutně odchází. Danny se pak tváří bolestivě, v té chvíli je tam ale cítit dar za tu oběť-pocit smířlivého prozření. Alespoň tak to na mě působilo, ale jen do chvíle, kdy Woody vybíhá na ulici za Miou. To už je podbízení divákům, který chtěj sladký konce. Jenže lidi se bojej ukončování vztahů (patřím mezi ně), pocit, že budou sami je nutí stále rozehrávat dramata zvaná láska, aniž by byla ta pravá láska skutečně přítomná. A asi proto je tenhle závěr přijímán jako jeden z nejromantičtějších ve Woodyho tvorbě. Nemůžu s tím souhlasit, Mia tady představuje ženskou, která neví co chce, mění partnery podle nálady a ve skutečnosti by brzo zametla i s Dannym. Oproti Manhattanu, kde je Woodyho útěk za svoji láskou opodstatněný logikou předešlého děje. Ale vem to čert, celkově je to moc příjemný dílko - 85%. Nebýt zmíněného konce, tak jednoznačných 100! (05.02.2008)

Poprvé jsem byla dost na rozpacích (snad to bylo jen mou otupělostí). Podruhé už jsem si zvykla na netypickou vizáž Mii Farrow a pochytila více Woodyho žertíků. No, žertíků... Řekněme si to na rovinu - válela jsem se po zemi. Jako vždy napsáno a natočeno s obrovským nadhledem a doplněno hudbou, která má náboj. Výborné dialogy a tak dále (kdo zná Allena, umí si to představit). (01.06.2006)

Dost jednoduchá povídačka, která mě ale ani nebavila, ani nezajímala. Allen jako by tu zapadl do stereotypu. Je paradoxní, že když zkusí něco zásadně jiného (Interiéry, Hvězdný prach), tak mu to vytýkám, ale když je naprosto klasický, taky si stěžuju. Co já vlastně chci? No možná zajímavý příběh, zajímavého hrdinu - to tu prostě nevidím. Když si uvědomím, že tomu předcházel Zelig a následovala Purpurová růže z Káhiry, tak se s tímhle prostě nedokážu spokojit. (20.08.2012)

Vím, že Woody má lepší kousky na skladě, ale tady musím jednu hvězdu určitě přihodit, protože se mně několikrát stalo, že jsem smíchy brečela a to nebyl kdoví jak prošpikovaný film jeho hláškama. Začátek jsem proškobrtala a čekala jsem jestli se to nějak rozeběhne, až jeden chlapík v partě začal o Dannym vyprávět jednu historku, tam jsem se chytla a jelo to pak jak výtahem do vyšších pater. Jsem přesvědčená, že Woody všechny filmy psal a režíroval pro mě, abych si své občasné smutné chvilky zpestřila s úsměvem na rtech. Díky za to Woody ! (10.04.2021)

Scénář: Woody Allen .. Dospělost je ochota ke kompromisu. Vlídná sentimentální vzpomínka na nevděčnou práci manažera showbusinessových hvězd. Woody Allen je typický, roztěkaný, hubu nezavře co je v záběru a čím jsou dialogy méně vtipné, tím jsou prosáklejší pestrými životními moudry. Mia Farrow je tak nenápadná (pouze obličejem, nikoliv hereckým výkonem), že pokud bych nečetl úvodní titulky, nepoznám ji. Kdo se chce zasmát, ať sáhne po jiném snímku, kdo si chce zadumat, bude “Danny Rose klasik“ tím vhodným pokrmem. 75%. (05.02.2008)